Miami Vice

Mann goes over the top! Audiovizuální tapety bez napětí. Totální voyerství bez citové angažovanosti. Dezorientující střih (zejména v chaotickém finále), který je spolehlivým repelentem divácké empatie. Stejně jako video, které dává filmu look exkluzivní reality show. Jediné, co se vymyká Mannově svazující kontrole, je Farrellův přepumpovaný testosteron. Mannovy postavy jsou workoholici bez humoru a historie, s potlačenou emocionalitou – o to hůř dopadá sugesce velké lásky – a s tušeným existenciálním schizmatem. Mann tímto odkazuje na Melvilla, jenže francouzký mistr „cool“ kriminálek dokázal s daleko menšími rozpočty a okázalostí dát svým filmům globální, jakkoli subtilní emoci. Mann vzbuzuje emoce chvilkově ve svých typicky hypnotických spojeních obrazu a (rytmické) hudby, jenže to jsou emoce fotogenické, existující nezávisle na jeho hrdinech. Čili po návratu Supermana druhý nejnamyšlenější film sezóny. Mann goes kinky! (25.08.2006)

Je pravda, že tohle neni úplně typickej akční film, kterej přiláká spoustu lidí, ale mě rozhodně nezklmal tolik jako ostatní. Sice jsem taky očekával trochu víc, hlavně z tý akční stránky filmu, ale podle mě to docela dobře dokázal vynahradit poutavej děj a výborná atmosféra, která provází opravdu úplně celým filmem. Takže nějvětší problém Miami vice neni podle mě ani tak nedostatek akce, jako spíš celková délka filmu, sice jsem se nudil minimálně, ale u některých scén bylo hodně cítit, že jsou příliš natahovaný a přitom třeba ani neměly nijak zvlášť velkej dopad na děj a bez některých scén bych se třeba úplně obešel, takhle se to strašně natáhne a působí to trochu uspávacím dojmem, což teda filmu moc neprospívá, kór když je tak málo tý akce, která je ještě k tomu všemu špatně rozdělená, protože se s ní setkáme jenom na začátku a na konci, takže celej prostředek filmu je jen sled nejrůznějších scén s drogama, který cestujou všude možně a žádný moc velký oživení se nekoná. Ale když už se konečně někdo odhodlá vystřelit, tak to oprvadu stojí za to, v kině to skoro až trhá uši, takhle perfektní ozvučení je hodně velkej klad filmu. Výborný jsou taky oba hlavní herci, jak Colin farrell, tak i Jamie Foxx vypadaj perfektně a dělaj dojem, že nikdo jinej by se do filmu víc nehodil. Celkově to teda nakonec neni vůbec špatnej film, takovej typickej od Michael Manna, kde neni nijak zvlášť akce, ale za to se hodně dbá na perfektní atmosféru, na poutavej děj a na to aby napínavý scény byly oprvadu hodně napínavý, takže i když vim co se asi stane, tak jsem byl stejně napnutej, ale přece jenom tenhle rok už jsem viděl několik lepších filmů a taky si víc potrpim na akční scény než zdlouhavej příběh, proto jenom 4* (21.08.2006)

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Ten snímek IMHO nemá a skoro nevyvolá žádné pocity, takže na mě prostě mnoho scén nezapůsobilo tak, jak by mohly (nemocnice, odjezd lodi.) Z toho důvodu by ten film svou realističností a celým tím stylem mohl skoro celý vypadat jako dokument (a že k tomu má HODNĚ VELKÝ náběh) a zůstalo by to stejné. (13.10.2006)