Miami Vice

Tasení odznaků, tasení zbraní. Zatýkání. Falešná identita. Je to jejich práce. Jste na to připraveni?..... C.Farrell není můj typ. Tempo je pomalé, ale zase dává vyniknout příběhu. Žádný prosluněný Miami, holky v plavkách, ale inteligentní kriminálka. Chci víc akce! Alespoň jako v poslední třetině. Tam to opravdu ušlo. Příště si dám raději Muže v ohni. (30.01.2007)

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)

Psychológia, tak vlastná Mannovmu majstrovskému dielu Heat bohužiaľ - ale z pochopiteľných dôvodov - chýba. Hrá sa tu na letnú nôtu. Scenár, s výnimkou zopár dialógových perličiek, je iba tuctovou krimi a dynamika filmu ani zďaleka neodpovedá sľubom nadupaného traileru. Majster Michael Mann však i tak z hovna uplietol bič, ktorý zanechá zopár zapamätateľných stôp. Pre mňa sú to Mobym podfarbená prvá spoločná plavba Colina Farrella a Li Gong v motoráku, tradičná nenapodobiteľná taktickosť a realistickosť mannovskej akcie a do tretice poetika záveru, z ktorého nikto nevychádza ako jednoznačný víťaz. (17.08.2006)

Tenhle film je vo tom, že se tam jezdí v v super bourácích, nosí módní hadry, skáče se na motorových člunech, pije se mojito, balí se ženský, lítá se v letadlech a občas se zastřílí (slůvko "občas" jení jen tak, akce tu vážně moc není ), Jamie ukáže svaly a prdel, Farrell zase nový sestřih vousů a že umí tančit...a do toho všeho hraje pěkná hudba. Dějové vakuum natažené na dvě a půl hodiny, charaktery ploché, že už to ani víc nejde, koncentrace samoúčelných sekvencí na hodinu filmu extrémně vysoká..... P.S. Skvěle se na to dívá. Definice slova COOL a letního filmu... (17.08.2006)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)