Miami Vice

Rozhodně povedená žánrovka...sice podle seriálu, který bych už dnes nikdy nemohl sledovat, ale je to vlastně jedno. Hlavně, že je u toho Michael Mann. Ten sice nemívá úspěch po finanční stránce, pro nás diváky je však hlavní, že vždycky dokáže natočit správně dravý film, který má duši a nezapadne do šedi toho zbytečného z roku 2006. Obsazení je velice sympatické...Colin Farell byl tehdy in a ačkoli jsem Jamieho Foxxe začal považovat za hojně obsazovaného herce a hvězdu až před pár lety, už tehdy celkem válel. Mezi dvěma detektivy je rozhodně cítit ona pověstná chemie a vše šlape na jedničku. Pro mě dobrá kriminálka, která sice v jedné chvíli ztratí tempo, ale pokud znáte tvorbu Michaela Manna, jistě víte, do čeho jdete...75% (16.01.2015)

Osobně nevím (a možná i trochu nechápu), proč se Mann na stará kolena pustil do digitálního filmování, ale zřejmě potřeboval trochu rozptýlit a změnit nářadí. Výsledek je vizuálně rozpačitý a Miami by určitě slušely jasnější barvy a méně "krupicové kaše"... za tím mravenčením a neposedností každého záběru však nijak nezaniká duše filmu, se kterou si Mann opět pohrál s pozorností největšího puntíčkáře. Zapomeňte na původní seriál, zapomeňte na Mizery, Mannova vize je úplně jinde a táhne se jako velepříjemná medová slina, ve které sice o nic moc nejde, ale přesto cítíte, že je "smooth". Foxx i Farrell jsou jenom loutkami v rukou režiséra a snaží se tvářit pokud možno cool... jde jim to stejně jako všem ostatním rekvizitám... naleštěným člunům, autům a budovám. Mann k ničemu nepojme přehnaně vřelý vztah, nikdy nesklouzne do klasického buddy klišé a když už nečekáte žádný závan akce, vytasí přestřelku, která vám rozvibruje ušní bubínky na hranici snesitelnosti (stejně jako velmi chytře využívaný soundtrack). A zbytek? Žádné hlášky, žádná velká gesta, žadné macho momenty, o které byste se mohli opřít. Snad jen velmi osobitý způsob snímání, který svou jednoduchostí až provokuje. Pro někoho byl (r)evolucí v akčním žánru M:I-3, pro mě je to Miami Vice. Eat your shorts, Abrams. :) (15.08.2006)

"Někoho něco se musí dostat někam. Někdy, v blízké budoucnosti. A ten Někdo má problém s dopravou." Sonny a Rico se vracejí. Drsnější než předtím a prostě jiní než v osmdesátkovým seriálu. Tehdy jsem si hrál na Sonnyho, dneska bych chtěl být Rico, z čehož plyne, že můj rasismus už není to, co býval. Ti kluci mě prostě baví. Nic je nerozhodí a je ji jim jedno, jestli v akci zemřou, protože oba dobře vědí, že nezemřou, když si budou krýt záda. I já to vím a tak si užívám jejich frajerství, odvahy, vozovýho parku i vlhkejch kalhotek v jejich okolí. A pokud někdy poruším svou abstinenci, tak jedině s Isabellou, s mojitem a samozřejmě v Havaně. (07.02.2022)

Po dlouhé době krimi, co má sex-appeal.. Nezměrné množství Foxxe na metr krychlový a Farrell vlajícím účesem zdatně konkurující Eso Rimmerovi. Pro takové ranaře není infiltrace organizace kolumbijského drogového bosse sebemenší problém (jen jsem čekal, že k němu napochodují v intencích rčení:“pod svícnem je největší tma“ s policejními odznaky na krku). Celý film jednou nohou v rakvi a druhou na plynovém pedálu Ferrari si pak můžou na konci zanotovat Nagyovo:"..aj tak sme stale frajeri..“ Mannův styl se mi nikdy neokouká a tady i přes ty některé technické vymoženosti to má pořád ten starý dobrý šmrnc a feeling kriminálek minulého století. Navíc nenucená chemie mezi Tubbsem a Crockettem funguje na jedničku a je velká škoda, že dva roky zpátky nenaložil Jamie do taxíku raději šedovlasého Colina.. (05.05.2009)

Seriál som nikdy nevidel a Michaela Manna pokladám "len" za zručného remeselníka, ktorého filmy sa mi síce páčia (PEVNOSŤ, POSLEDNÝ MOHYKÁN, HORÚČAVA), no niekedy to s atmosférou predsa len už preháňa na úkor príbehu (ALI, COLLATERAL). Napriek tomu som si jeho MIAMI VICE zamiloval už na prvé pozretie. Výborné herecké obsadenie je fajn, ale má to niečo, o čom sa ťažko hovorí. Nie je to „iba“ výborná atmosféra (hoci dusné nočné veľkomesto, ku ktorému sa blíži tropická búrka a horizont križujú blesky, je vystihnuté a nasnímané úžasne, stačí na strechu výškovej budovy postaviť dvoch hercov, pustiť kameru a dúfať, že sa skôr alebo neskôr v diaľke začne blýskať) či parťácka buddy chémia (v úvodnej diskotékovej scéne nepadne ani slovo, pritom z policajnej zohratosti mrazí, viď. scéna, v ktorej na jedného od chrbta zaútočí zabijak, na čo je kolegom zabijak spacifikovaný bez toho, aby si to vpredu kráčajúci kolega všimol - trvá to len pár sekúnd, ale je to pre mňa esencia buddy movie). Scenár stojí na minimalizme - čo sa týka dialógov, aj vzťahov medzi postavami (záverečná scéna sa hravo zaobíde bez slov, stačí, testosterónový Crockett v tichej nočnej nemocnici). A scéna na diaľnici je bomba ("Už sa nemusíš ponáhľať domov."). Trenčín Max 2006 (22.10.2006)