Smrt pana Lazaresca

Skutečně dokonalá filmařina, kdy tohle natočit jakoby dokumentárním stylem, aby to navíc mělo hlavu a patu, muselo dát velkou fušku. Každopádně přes nesporné kvality filmu podruhé bych jej vidět nechtěl a rozhodně jej nedoporučuju nikomu, kdo už nějakou tu zkušenost se zdravotnictvím včetně českého měl. Protože jak se nejedná o nějakou mimořádku typu koronaviru, resp. ve filmu havárie autobusu (s níž se hraje už od začátku při sledování televize, aniž bychom dopředu tušili, jak osudový to bude mít význam), tak jste pro nemocnice jen kus masa nebo další stěžující si otrava, co je přetěžuje. Na druhou stanu říkám, pokud je doktorů a sester skutečně málo, tak bych to taky dělat nechtěl a asi bych se choval stejně. Film vlastně nijak nesoudí, jen konstatuje stav, který je tristní a kde soucitných osob moc nenajdete (kromě jedné záchranářky a potom jedné žadonící sestry). Líbí se mi i to, že navzdory názvu filmu nevíme, kdy skutečná smrt pana Lazaresca nastane - koneckonců může zemřít pár let po operaci, a spíš si myslím, že to slovo "smrt" zde odkazuje k jakési virtuální smrti, kdy - jak už jsem psal - jste jen kus masa, ne bývalý univerzitní profesor, který měl nějaký život, má děti, má jisté myšlenky, smysl pro humor... jste pro ty nutně lhostejné nemocniční pracovníky v podstatě mrtvý, ačkoliv jste živý. A může to odkazovat i k určité smrti zdravotnictví obecně. Jinak k filmu - scénář, režie, kamera a především herecké výkony jsou na vysoké úrovni (vůbec si nedovedu představit, že by takový silný a propracovaný film vznikl u nás), jen mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, kdy některé scény už se zbytečně opakovaly a protahovaly, aniž by to mělo ústrojný význam pro sdělení a děj. (06.06.2020)

Silné a smutné drama, které bylo maximálně působivé svým polodokumentárním zpracováním. Jestli je to možné i u nás? Jasně že je, jen ne tak zhuštěně, jak jsme to mohli vidět na příběhu muže jménem Lazarescu Dante Remus, na které se po zhlédnutí tohoto filmu nedá zapomenout. Možná trochu i sonda do života lékařů, kde může vést jejich někdy velké vyčerpání k postupné absenci empatie a necitlivosti k pacientům, nebo podrážděnosti spojené s arogantním jenáním. Kéž by se tahle drastická odysea, která byla nejen režijně, ale i herecky výborná, stala jednou minulostí. (12.10.2012)

O Smrti pana Lazaresca se často mluví jako o výstižné kritice zdravotnického systému v postkomunistických zemích, ale ten film není tak jednostranný. Je to opět, jak je u Rumunů v poslední době zvykem, vrcholně realistický portrét společnosti jako celku. Jistě že většina diváků má tendenci ztotožňovat se na základě vlastních zkušeností s nebohým pacientem, ten ovšem taky není žádný svatoušek a lékařům jejich práci neusnadňuje. V úplném základu je to o konkrétních lidech, kteří hrají určitou roli v systému a ani si přes svoje ego neuvědomují, co způsobují. Smrt pana Lazaresca je filmem o shodě nešťastných náhod, o nemožnosti komunikovat, o bezmoci, o takřka kafkovském zmizení lidské duše v soukolí zkorumpované byrokratické mašinerie. Jediný problém, pokud se to tak dá nazvat, který zatím mám s rumunskou novou vlnou, je ten, že ať už je to Puiu, Mungiu nebo Porumboiu, jejich filmy jsou si stylově i tematicky velmi podobné, takřka k nerozeznání. Nikdy nechybí černý až absurdní humor, časté je i symbolické pomrkávání směrem k divákovi přesahující jinak striktně realistický rámec (tady například v jednotlivých jménech: Lazar, Dante, Angel), nechybí hra s očekáváními. I přes svoji nápadnou monolitičnost ale rumunské filmy aktuálně nemají v Evropě konkurenci. (16.07.2011)

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)