Smrt pana Lazaresca

Je podivuhodné, jak se 38letý režisér dovedl vcítit do pocitů "člověka středního věku", jak by řekli Američané, v této přece jen extrémní situaci. A já sám, starší pana Lazaresca, jsem jeho road movie po bukurešťských špitálech, prožíval s velkou empatií. Na této cestě cestě se setkává s různými lidmi, některé lze poměrně snadno pochopit, jiné už tak ne. Ježíš přišel k Lazarovi a vzkřísil ho z mrtvých a na počest tohoto činu vznikaly lazarety, nemocnice. Živý Lazarescu umírá v nich při své anabázi rychleji a bezpečněji než by tomu bylo doma s kočkama, chlastem a televizí.... Se svojí 94+ let starou matkou jsem strávil čtrnáct dnů před její smrtí jedno zoufalé odpoledne v nemocnici, čekání zde, čekání tam, konečná diagnóza: naprosto zdravá. Nijak jsem to nezpochybňoval. Přivezl jsem jí domů a uložil. Už nevstala. Zemřela na své posteli, kterou jsem umístil dprostřed ložnice, abych se k ní dostal ze všech stran, a kterou jsem zvedl a doplnil matrací proti proleženinám, abych se nemusel tolik namáhat.... Pan Lazarescu neměl nikoho skutečně blizkého, i když jeho "doprovodná sestry" si také zažila své. Nicméně, pokud bude Cristi Puiu točit "Moartea domnului Lăzărescu 2, 3 atd.), požádám ho, aby mi alespoň pro jednou svěřil jeho roli. A navíc ještě poučení, které se může hodit: Pacient v kómatu nemusí podepisovat "smlouvu o operaci", v níž se konstatuje, že pokud se mu při operaci stane něco nemilého (třeba že zemře), je to jen a jen jeho vina. Lăzărescu zemřel, ať žije Bessie Smith! (04.02.2023)

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc. Lazarescu Dante Remus není jediným, kdo je zmítán soukolím dnešní doby. Jsou to všechny postavy, které se ve filmu mihnou, neboť jsou kolečky, které nemají možnost ovlivnit systém. A koneckonců, je to i divák, který spolu s trojicí průvodců cestuje noční Bukureští sem a tam, a postupně mu dochází bezradnost toho počínání. Vždyť snímek už svým názvem bez velikých emocí předurčuje, že ty dvě hodiny strávené s panem Lazarescem nebudou ani tak o naději, jako spíše o té prosté dantovské cestě. (05.11.2013)

Neskutečně silný film, založený na absolutní autenticitě stylu, který zaujme absencí tradičních filmařských podpůrných berliček (hudba, střih, jízda kamery). Obrazem dobrého i zlého, co je v lidech zakořeněno i čemu podléhají, a černočerným humorem připomene snímek ranou Formanovu tvorbu, zejména v její reflexi fenoménu člověčenství. Pan Lazarescu jako by z oka vypadl všem těm tragickým hrdinům napříč věky, padajícím z jedné kaluže do druhé, budícím opovržení a předsudky již z dálky a jen marně hledajícím zastání: s výjimkou strážných andělů, kteří o ně oddaně projevují zájem a dovolávají se jejich práv (sestřička doprovázející pana Lazaresca). Nikoliv Božská, nýbrž přívlastek Lidská by si tato komedie moderních věků zasloužila. (26.04.2024)

Skutečně dokonalá filmařina, kdy tohle natočit jakoby dokumentárním stylem, aby to navíc mělo hlavu a patu, muselo dát velkou fušku. Každopádně přes nesporné kvality filmu podruhé bych jej vidět nechtěl a rozhodně jej nedoporučuju nikomu, kdo už nějakou tu zkušenost se zdravotnictvím včetně českého měl. Protože jak se nejedná o nějakou mimořádku typu koronaviru, resp. ve filmu havárie autobusu (s níž se hraje už od začátku při sledování televize, aniž bychom dopředu tušili, jak osudový to bude mít význam), tak jste pro nemocnice jen kus masa nebo další stěžující si otrava, co je přetěžuje. Na druhou stanu říkám, pokud je doktorů a sester skutečně málo, tak bych to taky dělat nechtěl a asi bych se choval stejně. Film vlastně nijak nesoudí, jen konstatuje stav, který je tristní a kde soucitných osob moc nenajdete (kromě jedné záchranářky a potom jedné žadonící sestry). Líbí se mi i to, že navzdory názvu filmu nevíme, kdy skutečná smrt pana Lazaresca nastane - koneckonců může zemřít pár let po operaci, a spíš si myslím, že to slovo "smrt" zde odkazuje k jakési virtuální smrti, kdy - jak už jsem psal - jste jen kus masa, ne bývalý univerzitní profesor, který měl nějaký život, má děti, má jisté myšlenky, smysl pro humor... jste pro ty nutně lhostejné nemocniční pracovníky v podstatě mrtvý, ačkoliv jste živý. A může to odkazovat i k určité smrti zdravotnictví obecně. Jinak k filmu - scénář, režie, kamera a především herecké výkony jsou na vysoké úrovni (vůbec si nedovedu představit, že by takový silný a propracovaný film vznikl u nás), jen mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, kdy některé scény už se zbytečně opakovaly a protahovaly, aniž by to mělo ústrojný význam pro sdělení a děj. (06.06.2020)