Noční motýl

V produkci protektorátního roku 1941, jehož patinu navždy zakonzervovala repotáž z II. filmových žních, existují celkem tři čtyři vynikající filmy. Počítám-li takto Advokáta chudých, Nočního motýla, Paličovu dceru a Turbinu. Noční motýl je jedinečným filmem postaveným na skvělé výpravě situované do let 1905-7 a krátce před toto období, kdy se z Marty Dekasové postupně, ale neodvratně stala Štefka. Hana Vítová ve své životní roli, na kterou dále mohla navázat patrně již jen v produkcích Prag-Filmu Druhý výstřel a Wien-Filmu Přátelé. Nebylo v té době pikantnější herečky v českém filmu... Škoda, po odchodu Baarové do Itálie, mohla být Hana její nástupkyní. Druhou star je tu neuvěřitelně přehrávající Adina, která si ale bohužel vlastními replikami svou roli spíše pokazila. Takže skutečnou pozornost, vedle Vítové, na sebe strhne étericky dokonalá Marie Glázrová jako divadelní diva Helena Vargová. Duo Beneš-Nezval pak skvěle sekunduje oběma hrdinkám, Leopold Kohoutův náleží Mandlové Kiki (ačkoli se neuchyluje k expresi jako ona) a Hrušínský se pozvolna profiluje do nejmladšího milovníka. Oceníte šantán, animírky a jinou vybranou společnost? Provencal má otevřeno. (29.03.2011)

Lidský život může být nadmíru obtížný i tehdy, když navenek působí sebestraktivnějším dojmem. Melodramatický příběh NOČNÍHO MOTÝLA překonává svá idylická východiska a nyvá směřování do červenoknižních jistot kýče zdařilou psychologií postav, pevnou režií i nosnými hereckými výkony; mimo tradičně ceněnou Vítovou bych ještě více zdůraznil Mandlové výkon ve zdánlivě vedlejší úloze prostitutky Kiki. Jakkoliv se případ, který dal námět pro MOTÝLA, může zdát nepravděpodobný, v čase našich prarodičů a praprarodičů byl častější, než bychom byli bývali s to sami sobě ochotni připustit. Titulní melodie filmu vypovídá víc než jen o nostalgii za jedním zmařeným lidským životem. Otázka sociální může mít - bohužel - širší rozměr a hlubší záběr. V každé době a v sebekostýmnějším filmu ze sebeatraktivnějšího prostředí. (14.03.2008)

Velice kvalitní drama, jenž na svou dobu bylo dosti odvážné (vykouknuté ňadro Hany Vítové při pokusu znásilnění muselo tehdy dost šokovat moralisty), kvalitně napsané a zahrané (jedny z nejlepších postav obou ženských hvězd) a zrežírované. Noční motýl možná za těch 68let trošičku zestárl, přesto jej považuji za jeden z nejlepších filmů své doby natočený nejen u nás, ale i ve světě. (31.01.2007)

Klasická zápletka neobětované lásky je pro mě zajímavou především povedenou atmosférou a hereckými výkony. Vše nakonec ústí v dosti sentimentální tragédii, kterou já zas tak moc nemusím. Vtip se tu najde v konverzaci a z dnešního pohledu i ve starých doslovných způsobech vyprávění, například v podobě dlouhých pohledů. Snímek je v lecčems na svou dobu odvážným, ať už scénami nebo tématem "padlých" dívek. (09.10.2013)

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. (31.12.2020)