Znamení kotvy

Naprosto nejlepší z poválečných filmů a geniální zadostiučinění pro Hanu Vítovou, která brzy spadla z hereckého nebe na dno referentky MNV. Viděno dnešní optikou - lepší, než všechny domácí filmy, které se kdy jen o Oscara ucházely. I ta Baldová je tady geniálnější, než v celé Morálce, která je sama o sobě dost hrozná. (19.02.2009)

Natahovaná (včetně písniček a estrádních čísel) melodramatická vyprávěnka ve stylu červené knihovny. Zajímavé jsou snad jen exteriéry, podle mne tam ty domy a křivolaké uličky dnes už nestojí. Herci toporní, Baldová přehrává, Vítová vypadá permanentně jak po opici a něco jako okouzlující ženu v ní těžko hledám, Pántik toporně postává, a samotný hypnotizér je k smíchu. Pár scén za něco stojí, ale jinak film o ničem, bez atmosféry, s naprosto jednoduchým příběhem a prostinkou katarzí. (01.02.2014)

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..." V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.          (15.11.2023)

Musím přiznat, že tento zvláštní baladický film jsem viděla prvně i když jsem měla vždy pocit, že všechny staré černobílé pamětnické filmy znám. Zajímavý snímek s ponurou atmosférou a dobrým hereckým výkonem Zdeňky Baldové v pro ni nezvyklé roli. Také ostatní herci i Hana Vítová se svých rolí zhostili se ctí. V našich poměrech originální příběh byl natočen v dunajském přístavu s dominantou Bratislavského hradu v pozadí a s převážně českými herci. I Július Pántik mluvil česky. Zajímavé v tomto filmu mi přišlo sugestivní natočení záplav, které byly tehdy stejně katastrofické jako v současnosti a bez lidské solidarity a pomoci se to neobešlo, stejně jako dnes. Zatím, co jiné pamětnické komedie mi splývají, tento film se mi usadil v paměti a určitě se na něj, bude-li příležitost, podívám znovu. (28.10.2011)

Laciná melodramatická historka jako důkaz bezradnosti čerstvě poválečné dramaturgie, jež byla jen prodloužením protektorátní skleníkovosti, ale také živnou půdou pro rozvoj nejrůznějších žánrů. Jenomže Znamení kotvy má něco, co u dobových filmů v drtivé většině chybí - atmosféru, která uhrane hned od prvního momentu a pozvedne fabuli na vyšší úroveň. František Čáp zde dotáhl své řemeslo na vrchol - prostředí dunajského přístavu postavil na pomezí syrové reality a zasněné ateliérovosti, do toho přimíchal až noirovou atmosféru, podivnou časovou smyčku se silnými ohlasy starého Uherska a také řadu v té době stejně exotických civilních hereckých výkonů. Ať už jde o blouznivou matku Zdeňky Baldové, jež film otevírá, charismatického Zdeňka Štěpánka jehož tvář nepřestává fascinovat či o vychutnanou prostitutku Vlasty Fabiánové, jež zde již nachází své temperamentní a horkokrevné postavy. S Hanou Vítovou a Juliem Pántikem je to již trochu nižší liga, ale přesto jejich výkony neruší a poměrně odpovídají postavám. Zajímavá jsou taky vkládaná písňová čísla, jež již začínala být v kinematografii minulostí (a možná i nejvýpravnější vystoupení koketních "girls" v našem filmu) i stopování homosexuálních odkazů, které se někdy v Čápových filmech objevují dost natvrdo - zde třeba silácký atlet v baletní sukýnce či mužský svět námořníků v pruhovaných tričkách... Prostě ojedinělý a přesto příznačný počin pro období třetí republiky, jež slibovala další podobně zajímavé zážitky, kdyby jí násilně nepřervalo přijetí Žďanovovy doktríny. (11.09.2012)