Náš příběh

Zasmála jsem se jednou. Občas mě bavila ta vrchovatá míra absurdity (zástup sousedů, prapodivné reakce protagonistů a Michel Galabru), místy jsem cítila silné rozpaky a celou dobu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Alain Delon jako alkoholik…zahrál to dobře, ale co to vlastně mělo znamenat?! Chápu, že za to dostal Cézara, být akademikem, taky mu ho radši dám. A skončím s pivem. (21.03.2011)

Nějak nevím, co z toho mám mít. Snaží se to být vážně, ale zároveň je v tom dost absurdních scén a stylizované je to podobně jako Město žen od Felliniho, takže (jestli jsem to dobře pochopil) se skoro všechny ty výjevy odehrávají v hlavě hlavní postavy, přičemž celá ta změť je mix toho, co si ožralý představuje a toho, co se mu kdy v životě stalo. A reálná tam byla leda tak ta cesta vlakem a ten konec, kdy se v tom vlaku probere a... no, nebudu spoilerovat. V tom se to ale liší od Města žen, tam se hlavní protagonista jenom probral, zatímco u Bliera to ještě chvíli pokračuje. A ačkoli Delon svoji roli hraje skvěle, do jisté míry je to dobře vymyšlené a má to nejednu zajímavou scénu, stejně jsem měl pocit, že to trvá zbytečně dlouho a popravdě mě to za celou dobu ani nedokázalo moc vtáhnout do děje. Chvilkama jo, ale celkově bohužel ne. No a ten určitý pocit rozháranosti a Blierova neujasnění, co vlastně chtěl točit, mi v tom taktéž vadí, jak už jsem naznačil na začátku. Proto taky tu čtvrtou hvězdičku dávat nebudu, když to na ní prostě nevidím... Ale špatné to určitě nebylo. Silné 3* (12.03.2022)

Film, který nejprve začíná jako Robbe-Grilletovská metahra, kde hlavní postavy (muž a žena) nepřetržitě popisují to, co se v danou chvíli dějě na plátně. Pak ale snímek začně hemživě bobtnat do snového dobrodužství, kde není nouze o situace, které z běžných východisek přerostou do absurdní grotesky. Lednice, křeslo a Delon se spoustou piva. Postupem času ale začne v Našem příběhu převládat opravdové zoufalství, a zvláštní nekašírovaný stupor, ztrnulost, kdy se Delon nemůže své unikavé ženy-přízraku domoci. Závěr je dojemný. Film není rozhodně dokonalý. V poslední třetině se už docela vleče. Nicméně to, jakým způsobem ukazuje snovou práci je, myslím, jedinečné. Můj nejoblíbenější Blier. (24.07.2019)

Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň. (15.07.2013)

Film má určitou podobnost českýmu snímku Katapult. Absurdita je zde približně na stejný úrovni jako u Blierova podobně nelogickýho snímku Studený bufet.Robert roztříská sousedův dům na padrť, před nim svede jeho ženu a sousedovi to vůbec nevadí. Je tudíž jasný, v čem jsou Blierovy snímky, ač se to nezdá, komediálními, i když humor je zde velmi kontroverzní a ne každý k němu přilne. (26.06.2009)