Purpurové řeky

Celkem svižný leč neoriginalní thriller. Napětí se tu bohužel dosahuje spíš nechutnostmi. Málokdy jsem viděl ve filmu tolik "hezkých" detailů na pitvy a mrtvoly obecně. Celou dobu spěje děj k celkem jednoznačnému vyvrcholení. No přijde sice nakonec překvapivý zvrat, ale ten je hodně přitažený za vlasy. Díky slušnému tempu vyprávění a kvalitní práci s kamerou dávám solidních 50 - 60%. (11.11.2006)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Až na samotný konec a jistou dávku překombinovanosti, která šla už trochu přes, jde o výborný thriller...Atmosféra je opravdu temná, vraždy hnusné a z celého městečka s jeho univerzitou běhá mráz po zádech. Hodně všemu pomáhá kamera, která nabízí na jedné straně nádherné záběry ledovců a horských štítů a na té druhé nás ponoří do světa smrti a rozkladu. Skoro cítíte ten pach..."Purpurové řeky" mají své nesporné kvality, k nimž musím přiřadit i suverénní výkon Jeana Rena, jehož komisař Niemans spadá přesně do rodu vlků samotářů, kteří "loví ty, kdo žijí ze slz druhých "... (22.06.2005)

Režisér Kassovitz zdařile vykresluje temnou atmosféru, Reno s Casselem jsou natolik charismatičtí, že v pohodě utáhnou celý film. Ale že v některých dílčích momentech, respektive celých scénách, je to tak nehorázně vykradené SEVEN, je až trapné. A závěr je vykonstruovaný a plný klišé. Škoda, nebýt toho, šlo by o velice povedený thriller. (04.07.2002)

První hodina je naprosto skvělá, doslova nabitá hustou atmosférou. Obě zdánlivě nesouvisející vyšetřování, vedená nezávisle na sobě Vincentem Casselem a Jeanem Renem, jsou dostatečně napínavá, aby udržela diváka vtaženého do děje. Zmíněné hvězdy také podávají výborný výkon, takže celých prvních 60 minut bych zhodnotil 5 hvězdičkami. Ale... V závěrečné cca půlhodině se jaksi tvůrcům vypařila invence a začali kombinovat a kombinovat, až překombinovali. Vyvrcholení celého filmu je pak natolik tristní, že by se člověku chtělo až brečet nad promarněnou šancí. Nicméně se neodvážím dát filmu méně než 4 hvězdičky, jelikož se přes všechny zápory jedná o jeden z nejlepších francouzských thrillerů. (23.04.2003)