Capote

Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. (23.05.2011)

Tak dlouho jsem se na tento film těšila a stále mi v hlavě zněl výsek jeho recenze z časopisu Premiere. V níž byla část, kde o výkonu Philipa Seymoura Hoffmana hovořili jako o "ošklivém skrčkovi, ze kterého nebudete moct spustit oči." S vysokým zájmem a očekáváním jsem se začala na onoho ošklivého skrčka dívat. Ovšem po hodině sledování se mi nesnesitelně začaly zavírat oči, takže asi půl hodinu jsem pospávala a jen poslouchala. Ke konci jsem opět nabyla bdělosti, která mi umožnila posledních zhruba dvacet minut před závěrem filmu plně sledovat. Ač jsem možná očekávala lehce kontroverznější dílo, jinak ztvárněné, toto komorní zpracování mě rozhodně nezklamalo. (29.08.2011)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)

Výkon hlavného predstaviteľa si svojho Oscara nepochybne zaslúžil. Ja sa pripájam k chvále a súhlasím s tým, že práve obsadenie Philipa Seymoura Hoffmana bolo niečím výnimočným. Pokiaľ k tomu pripojíme zaujímavú zápletku a dobrú réžiu, vyjde nám nadpriemerný film, ktorým Capote určite je. Pravda, má určité rezervy, schádza mu občas spádovosť a tých životopisných momentov z Capoteho života by tam mohlo byť predsa len viac, ale povedzme, že milovníkov literatúry a jeho kľúčového diela "Chladnokrvne" môže film uspokojiť. O niečo lepšie než veľmi podobný film Infamous (2006) (04.01.2015)

Pro čtenáře Chladnokrevně tento film musí být zklamáním, protože se případu věnuje poměrně málo, mnoho detailů zůstává skryto. Na druhou stranu Capoteho popisuje velice dobře. Hoffmanův výkon je strhující, nejlépe použít klasické klišé: budeteho milovat i nenávidět. Nebýt ale jeho, film by byl mnohem zdlouhavější, a tak nějak by asi nevěděl, zda chce být spíš „filmem o Capotem“ nebo filmem o „přátelství Capoteho a vraha Perryho“. Hoffman nakonec strává veškerou pozornost na svého egocentrického Capoteho a zachraňuje tak jinak poměrně nevýrazný film. (08.05.2006)