Mnichov

Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. (03.09.2010)

I sám Spielberg zdůrazňuje, že Mnichov není dokument, nýbrž "jen" hutný thriller založen na skutečné události. Vnímavý člověk nemusí ani ony skutečné události znát, aby si všiml typického, uhlazeného Spielbergova rukopisu, který si realitu upravuje pro lepší vyznění svých point, na druhou stranu vnímavý člověk nepotřebuje reálné události znát ani k tomu, aby si film plně užil. Mnichov je mistrovsky zrežirovaný příběh, který by se méně zkušeným tvůrcům mohl snadno rozpadnout pod rukama, ovšem s taktovkou Spielberga a perem (lol) Rotha vzniklo dílo, jenž je nejen působivé, co se vyprávění o (utajovaném) boji za vlast týče, ale které ještě více osloví svým vykreslením psychického dopadu toho všeho na jedince. Film má scény jak napínavé, akční, bezmocně naturalistické, tak vůbec-ne-nudně konverzační - tuto filmovou komplexnost plně doceňuji až po druhém zhlédnutí, a tak zvyšuji na 5*. 9/10 (03.05.2011)

Velice nad očekávání. Teď se Spielberg opravdu překonal, protože Mnichov je pojatý opravdu "zgruntu reálně." Členové toho mstitelského komanda nevypadají jako zabijáci, a proto jsou tak nebezpeční. Žádné ty trapné patetické výlevy typu "ne já ho nezabiju" se nekonají. Cíle jsou likvidovány precizně a bez lítosti. Každý trochu jinak a ne vždy jde vše podle plánu. Skvělé je jak Spielberg postupně rozehrává špionážní hru, kde sami vykonavatelé přesně nevědí jestli zabíjí opravdu ty "co se plánovalo," a jestli po nich samotných také někdo nejde. Prostě brilantní, to se musí vidět, ani chvíli jsem se nenudil a chtěl jsem, aby film nikdy neskončil. Skvěle je taky zvládnutá dobová atmosféra, kterou dokreslují i naprosté drobnosti a detaily jako plakát s Belmondem atd. Eric Bana to zahrál naprosto precizně a opravdu se divím, že nebyl nominován na Oscara. Hyperpříjemě mě překvapil drsňácký Daniel Craig a přestávám proti němu mít jakékoliv výhrady. Výborná práce odvedená ve všech detailech a Spielbergovi bych toho Oscara opravdu přál. (06.02.2006)

Dlouho mi Mnichov unikal, ale včera jsem narazil na film v televizi, tak jsem to konečně zkouknul. No a mám pocit, že kdyby mi film unikal i nadále, tak by to žádná velká škoda nebyla. Občas se teda ve filmu najde nějaká opravdu dobrá a precizně natočená akčnější scéna, ale jinak je to po většinu času takový typicky Spielbergovsky ukecaný a rozvleklý. Navíc tentokrát tomu moc nepomohlo ani herecký obsazení. Eric Banán nebo Daniel Craig jsou mi strašně nesympatický. To už snad radši Toma Hankse. A ostatní herce pomalu ani neznám. A ještě vypadaj všichni stejně a pletli se mi mezi sebou. V těch téměř 3 hodinách se teda najdou určitý pasáže, který mě bavily, ale film by potřeboval tak o hodinu zkrátit. (21.08.2022)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)