Mnichov

Scénář: Eric Roth, Tony Kushner .. Steven Spielberg přišel v roce 2005 se dvěma výjimečnými snímky. První byl komorní adaptací klasické sci-fi knihy War of the Worlds, ten druhý právě vstupující do českých kin podle knihy Vengeance: The True Story of an Israeli Counter-Terrorist Team pojednávající o odplatě za teroristický útok na Olympiádě v Mnichově 1972, kterou ve scénář přetavili Eric Roth (Forrest Gump) a Tony Kushner (Angels in America). Od uvedení snímek provádí vlna nevole a to od všech zúčastněných stran a doprovází ji přívlastek kontroverzní a znovu také přívlastek nespielbergovské. Z mého (nestranného) pohledu se o nijak kontroverzní dílo nejedná a o slově „nespielbergovské“ se kromě toho, že je to hloupost, nebudu více vyjadřovat! Spielberg se k obecnému problému vztahu židů a Palestinců postavil někam doprostřed, neboť neodsuzuje přímo některou ze stran, spíše poukazuje, že část viny si nese každá strana zvlášť a rozběhnutý kolotoč nenávisti a vražd, dlouhý už několik století, jen tak něco nezastaví. A masakr sportovců v Mnichově, podobně jako jiné teroristické akce a protiakce jsou jen smutné kapitoly tohoto předlouhého příběhu. Tento konkrétní příběh sleduje osud skupiny vybraných agentů, kteří dostaly za úkol vykonat odplatu za olympijský masakr. V popředí příběhu se ocitá agent Avner, kterého velmi přesvědčivě ztvárnil Eric Bana, byť po herecké stránce nezaostává nikdo z onoho týmu. Režisérovo pojetí se opět soustředí na rodinné vztahy, které dává hodně do popředí, ať už hrdinovu rodinu, nebo vztahy ostatních k rodině a domovu. Samotné zpracování je fantastické, zejména brilantní je dobová výprava a stylizace. Spielberg se za léta obklopil týmem výtečných lidí, ať už je to kameraman, střihač, hudební skladatel, či produkční nebo trikový tým a na výsledku je to znát. Ze začátku velmi často používá záběry, v nichž se přes dobovou autentickou televizi dovídáme další informace a velmi dobře to navozuje pocit zasazení do doby sedmdesátých let. Poté, až nastoupí odplata zobrazuje každé město v jiném typickém barevném tónu. Nechybí vykreslení mnoha emocí a pocitů z vykonávané práce, ať už rozpaky před prvním zabitím, následující odhodlání po konečný pocit strachu a otázek, zda a jaký to celé mělo vlastně smysl. Mnohé scény nepostrádají výborně budované napětí a často jsou velmi syrové a realistické.. Film se mi velice líbil, jde o intenzivní zážitek jenž nutí k zamyšlení a jelikož se nejedná o film pro diváka, který se chce bezduše bavit, své místo má a jsem rád, že vzniknul. 95%. (08.02.2006)

S-T-R-H-U-J-Í-C-Í. Pověst Stevena Spielberga jakožto "hodného naivního strýčka" se rozpadá na stále menší kusy s každým činem, který odhodlaný, ale přesto pochybující Avner provede. Ve mikrosvětě tohoto filmu dobro a zlo přestává existovat, protože žádné jednání nikdy není správné...Herecký big band, vypiplaný scénář, hutný myšlenkový základ a uhrančivý Spielberg dávají dohromady jedn z nejintenzivnějších a nejdrásavějších filmů všech dob, sázející jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. 100% (05.08.2007)

"Izrael ztratila svého syna." hořce prohlašovali někteří izraelští předáci na adresu Spielberga. Co je tak popudilo? Ačkoliv je MNICHOV především napínavým špionážním thrillerem, Spielberg už není dávno jenom tím, kdo nechává odříkávat Ítýho "Go home" a Indyho šlehat bičem pro radost divákům, ale chce se také vyjadřovat k bolístkám světa, jak těm historickým (Schindlerův seznam), tak i k těm aktuálním, jako je palčivá izraelsko-palestinská otázka. Když skrze postavu Roberta nechává promlouvat: "Všechna ta krev se nám vrátí. Židé by neměli ubližovat, protože to dělají nepřátelé. Měli bychom být spravedliví. V tom je krása. To je židovské.", nebo když Avner v přesvědčivém podání Erica Bany říká "Dokázali jsme vůbec něco? Každý, koho jsem zabili, byl nahrazen horším. Na konci tohoto zabíjení nebude žádný mír.", možná tak vyslovuje Spielberg svůj vlastní názor a věřím, že se tohle izraelským vůdcům špatně poslouchalo (ale aby bylo jasno, já jsem na jejich straně). A když pominu politikum, co zbylo? Především MISTROVSKY - to desetkrát podtrženo - zrežírovaný thriller, který uchvacuje perfektní filmařinou (např. bych vyzdvihle precizní výpravu s dokonalou atmosférou 70.let), je oproštěn od patosu, jenž byl vždycky bolístkou vážně pojatých Spielbergových filmů a v několika scénách dokazuje, že přerostlé dítě Steven umí i pořádně šokovat (na drsnou naturalistickou scénu zabití holandské vražedkyně jen tak nezapomenu). MNICHOV sice nemá tak hluboký emocionální dopad, jako SCHINDLERŮV SEZNAM, nebo AMISTAD, ale je to kus atraktivní poctivé filmařiny, který chce ´něco´ sdělit a to´něco´předkládá vysoce atraktivní formou. Chyba nevidět. (02.04.2006)

Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. (03.09.2010)

Škoda, že Spielberg Mnichov nenatočil třeba se Spikem Lee, možná by potom došel dál než k tuctovým dialogům na téma domov. Musím vychválit recenzi Vojtěcha Ryndy z Reflexu kvůli přesnému zhodnocení Mnichova jako "skvělého thrilleru se Spielbergem koktajícím nad aktuálními politickými otázkami". Každopádně výtečně natočeno, sedmdesatkovej styl díky Kaminskiho kameře parádně funguje, v některých momentech vyhání napětí do maximální možné míry... ale nepřekryje, že Spielberg není myslitel ani filozof, který by svůj film dokázal oprostit od svého ideově uhlazeného vypravěčství (nic na tom nezmění pár explicitně podaných mrtvol). V prvním plánu Steven přináší znovu své stěžejní motivy (rodina, otec-syn, otec-dcera), což mě štve dvojnásob kvůli tomu, že se komentář k palestinsko-izraelské otázce odbývá pomocí plakátové a typicky hollywoodské scénky s laděním rádia anebo již zmíněnými tuctovými dialogy o domovině. Spielberg nemá moc co říct (byť to říká efektně aa napínavě), a proto raději uhýbá do profláklé osobní roviny, do ničivého víru násilí, který jsme na plátně sledovali už mnohkrát (naposledy a mnohem sugestivněji v Dějinách násilí). Dal bych 70%, když by mě poslední záběr nedovolil vztáhnout Banovu intimní linii k současnosti jako docela hluboké, věcné a smysluplně zobecnitelné vyjádření vystupující proti krvavé pomstě. Ale pořád mě mrzí, že k samotnému tématu Izrael vs. Palestina neřekl Spielberg s kolegy něco duchaplnějšího. (Imho na to nemá při své sentimentalitě potřebný duchovní rozhled, proto ta úvodní poznámka o Spikeovi :-) P.S.: Hra na akcenty mi byla znovu protivná a Geoffrey Rush znovu přehrával. (04.02.2006)