Lincoln

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)

Bývalý vicekancléř Petr Hájek, který má doma na chalupě vztyčenou vlajku jižanské Konfederace, přirovnal kdysi Václava Klause ke generálovi Lee. Narážel tím na to, že generál Lee stál během americké občanské války na straně jižních států usilujících o národní suverenitu a podobně jako Klaus bojoval proti uměle vytvářené politické unii severu. Je to ze strany Hájka užitečné přirovnání, který není radno podceňovat: není náhodou Abraham Lincoln - se svými bonmoty, historkami, vtipkováním o Georgi Washingtonovi, rozšafností a rozvážnou chůzí - obdobou Miloše Zemana? (20.03.2013)

Velká slova, vzletné proslovy a svým způsobem jen jeden velký Lincolnův bonmot. Spielberg tuhle část americké historie tak dlouho adoroval, až vznikl pouhopouhý průlet učebnicí dějepisu. Krátké rodinné pasáže vypoví o hlavní postavě drobné střípky a jde se čistě po dodatku, míru a politickém vyjednávání. Bez emocí, bez zápalu. Jen s dokonale vysoustruženou výpravou a nulovou přidanou hodnotou. A že Daniel Day-Lewis nebude Abrahama hrát, ale beze zbytku jím bude, jsme přece všichni věděli snad už před první klapkou. Těžké zklamání je teď o to větší, že Steven očividně natočil (další) svůj vysněný opus a mě potěšil jen občasnou Jonesovou uvolněností a podle očekávání i scénou samotného hlasování. Lehce problematický Válečný kůň vypadá v novém světle jako dokonalá dobovka. (05.01.2013)

Lincoln, kromě toho že po nocích lovil upíry, byl i prezidentem. A určitě dost význačným, jinak by se filmu o něm nechopil sám Steven "mám s ním radši sci-fi" Spielberg. U nás se o něm na škole moc neučilo, takže jsem doteď věděl jen to, že rád chodil do divadla a při své poslední návštěvě v něm se už nedozvěděl pointu hry, ale díky tomuto filmu jsem si rozšířil vědomosti. Co mě určitě zaujalo je fakt, že politika se za ta staletí vůbec nezměnila a pořád ji ovládá korupce a vlastní zájmy nad těmi lidskými. [OSCAR 2013] .. překvapivých 12 nominací, tedy pro mě. Pokud bych měl něco ocenit, tak asi Tommyho Lee Jonese za jeho roli neúplatného senátora, možná ještě kostýmy .. (16.02.2013)

Tak jsem zase jednou zbytečně nutil ty ubohé trpajzlíky, co do úmoru běhají v těch kabelech s batůžky plnými dat, aby mi tímhle zasrali hardisk. Dokonce jsem po nich požadoval, aby běhali místy až čtyřicítkou, abych to tam měl rychle! Chudáci malí, musím je teď aspoň pár dní nechat tu dřinu vydýchat v odpojeném RJ konektoru! A přitom stačilo pustit si po půlnoci ČT2 a tři hodiny sledovat zasedání poslanecké sněmovny, kde by byl zrovna na programu Zákon o povinnosti sběru psích hoven se strhujícím závěrem, kdy by předseda četl přes hodinu jména všech těch nefachčenků a parazitů a oni odpovídali ano nebo ne! Tato zabijácky nudná, patriotistická óda na huhňavého dědka a jeho diskutabilní denegrizaci mě akorát tak přinutila nesnášet pana Boothe za to, že si nešel do Fordova divadla zastřílet tou bambitkou o pár let dříve! Nepochybuji, že si u toho nejeden hrdý, americký dějepisář poprcá prostěradlo s hvězdami a pruhy, nicméně jinak mi to připadá naprosto analogické k tomu, jako bychom my vypustili do světové distribuce strhující, několikahodinové drama o tom, kterak Dobrovský v maďarštině opravuje Jungmannovi chyby v Česko-Německém slovníku a nutili se na to dívat zejména všechny ty asiaty, černochy a araby . Už se na to opravdu vyser, Štefane! (05.01.2013)