Na konci všech válek

Je hezké vědět, že vždycky se v zrnku písku objeví nějaká perla, o které člověk neví a tudíž netuší co od ní očekávat. Když už se nějaký válečný film objeví a nic o něm nevím, jsem překvapený a hodně zvědavý. Na konci všech válek se odehrává opravdu uplně v té největší prdeli, v táboře, který hlídají japonská a korejská vojska, v táboře, ve kterém tito vojska střeží americké vojáky, o kterých nikdo nemá ani šajnu. Každopádně celý film se odehrává v tomto táboře, takže žádné zajímavé rozvádění příběhu jsem nečekal a hlavně jsem věděl jak to všecko dopadne už od samotného začátku. I přesto, že jsem nic nečekal, protože příběh nic moc nenabídne, byl jsem překvapen a potěšen zároveň. Herecké výkony totiž byly naprosto strhující a to hodně pomohlo atmosféře, která se v táboře dokázala za tu dobu vykreslit. Jako válečné drama mě to hodně zaujalo, přestože jsem o něm nic nevěděl. Prostě jsem byl překvapený, protože jsem viděl film, kterému bych dal jinak tři hvězdičky, za svojí průměrnost. Tu čtvrtou dávám za to, že mě to dokázalo dostat do toho tábora nabytého emocemi. (05.05.2008)

Film Na konci všech válek o tom, že v japonském zajateckém táboře se nežije zrovna nejlépe, není drama, válečný ani akční film. Je to jen táhlá konverzační a zoufale neakční nuda díky plytkému scénáři a nízkému rozpočtu, na míle daleko od Mostu přes řeku Kwai, nebo třeba Krále krysy. Jen herci hrajou dobře a film tak trochu zachraňují, jinak je to filmový mišmaš scén, které jste už určitě a lépe někde viděli v jiných filmech (stavba železnice, zajatec - obchodník s Japonci i domorodci, bombardování vlastním letectvem, tresty, hlad a smrt). Všechny zajímavé scény jsou v traileru: http://www.youtube.com/watch?v=LwyqlM5dRVI (06.12.2012)

Sice to od prvopočátku nemá být pouze "remake" geniálního Leanova podobenství, ale srovnání se přesto vyvarovat nedokáži. Hlavní "novotou" tu má být obzvláštní důraz na vztahy mezi zajatci samými, ale ani obligátní téma těchto zajateckých stylizací se nezapře:v pravdě britská buldočí povaha s konfliktu s více než nepříznivými podmínkami jako hlavní hodnotu nakonec většinou neuznává "obyčejné" přežití, nýbrž zachování lidské důstojnosti doslova za každou cenu. Oceňuji snahu o historický podklad posilovanou černobílými záběry a dokumentárním koncem. Dokonce i nepodařený syn Kiefer Sutherland zahrál na hranici svých možností, a to je co říci! (22.04.2005)

Most přes řeku Kwai, co nepřešel Tenkou červenou linii.. Že japonský zajatecký tábor není apartmá v hotelu Ritz, už asi není třeba zběhlému divákovi vysvětlovat, ale Cunningham, který dostal k dispozici docela kvalitní herecký materiál, dlouhou dobu nedokáže vykreslením duchovního i fyzického soužení vtáhnout diváka do hry. Bible, Platón a citování z Shakespeara probouzejí bez emočního náboje výší míru empatie ztěžka. Nutno však podotknout, že od mimořádně silné scény s ukřižováním („Do it!“) se snímek o naději a víře v nelidských podmínkách alespoň zdařile vyškrábe do výše kolen Davida Leana.. (08.06.2012)

Tak to zkrátka v japonských POW bylo. Japonci naprosto nechápali akt ,,vzdání se nepříteli" který byl v rozporu s jejich vyznávaným samurajským kodexem Bušidó. V jejich očích to byla slabost a zbabělost. Statečný bojovník by se nepříteli nikdy nevzdal - spáchal by sebevraždu. Proto jejich přístup k zajatým spojeneckým vojákům byl od prvopočátku brutální a pro Američany, Brity či Australany naprosto nepochopitelný. Ti to nechápali ani když se karta obrátila a nejen japonsští vojáci, ale i ženy s dětmi páchali hromadné sebevraždy.... I přes výborného Carlyle a Sutherlanda (kterého většinou až tak nemusím) a dost drsné momenty mi to ale na 4 hvězdičky nepřišlo. Tak za 3. (28.07.2011)