Hausu

To jsem zase jednou udělal blbost, že jsem si to stahoval. A já ještě čekal nějakou solidní japonskou duchařinu, která by třeba i na své stáří mohla trochu vylekat či pobavit. No a spletl jsem se, byla to hrozná kravina. To, co se v tomhle filmu děje, bych snad mohl popsat, jako když si vezmete LSD a vydáte se na dívčí párty na japonský venkov. Mělo by tu být v zařazení napsáno hlavně komedie, protože tohle horor je snad jen z deseti procent. Umím si představit, že někoho to možná pobaví, ale já to prostě nebudu. (05.06.2012)

Hausu je už od počátečních scén velmi podivný film točící se okolo středoškolaček, co jedou na prázdniny k tetě jedné z nich, co bydlí v domě kdesi na kopci uprostřed ničeho. Nasvícením a barevností a všemi těmi malovanými plátny s výrazně barevnou oblohou a tak to má celé takovou snovou atmosféru a do toho všeho téměř nepřetržitě hrajou nějaké sedmdesátkové songy ať už japonské nebo zahraniční, jenže to není všechno. Ústřední parta kamarádek, ve které každá je něčím jasně charakterizovaná a k tomu podle té své charakteristiky má i přezdívku, na cestě do domu i přímo v domě pořád vytváří tak trochu vtipné situace, jenže zadaří se to jen tehdy pokud je to zakončeno něčím bizarním a bizarnosti jsou tou hlavní náplní tohoto filmu. Využívá se tu různých animací a prolínání obrazu k vytvoření všemožných blbin, co by člověka normálně nenapadly a celé je to takové pohádkové, až na to že je to pohádka s uťatýma končetinama a podobnýma věcma. Problém Hausu a důvod proč je to docela natáhlá nuda je ten, že všechny ty vtipné situace a bizarní události se hrozně opakují, což ve spojení s vcelku banálním příběhem je skoro zoufalé a to zvlášť ke konci, kde už si člověk říká, že by mohl být konec a najednou se přistihne že si to říká už u třetí scény v řadě. Hausu sice přináší zajímavé nápady, bizarní nápady, pohádkovou stylizaci a pěknou chlupatou kočku, ale to neustálé opakování se tomu strašně škodí a je to prostě nuda a taky cpaní ucajdaných sedmdesátkových songů do všech scén ve filmu taky zrovna výhra není. Chtěla jsem dát ***, ale prostě zklamalo mě to. (11.11.2010)

Tak tohle bylo úplně něco jiného, než na co jsem byla u japonských hororů zvyklá. Hledala jsem film, u kterého bych mohla prokrastinovat a oddálit tak děsuplné učení se na zkoušku. Z množství nezkouknutých filmů, které jsem měla na disku, jsem vybrala Hausu, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neviděla japonský horor ze sedmdesátých let. A protože jsem neměla momentálně k dispozici internet a nemohla jsem si na ČSFD ověřit, do čeho jdu, neměla jsem absolutní potuchy, co mě vlastně čeká. Už od začátku to bylo naprosto jiné, než jsem očekávala. Přeslazené záběry, divné postavy, psychoidní dialogy - říkala jsem si, co že jsem to proboha zase stáhla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Psycho se neustále stupňovalo a nakonec se z toho vyklubal halucinogenní horor o zabijáckém domě. Ostatně označení horor je poněkud ošemetné, protože ačkoliv to staví na hororovém příběhu, jedná se ve skutečnosti spíše o komedii. A k tomu ta šílená hudba... Zkrátka, je to něco, co jen tak neuvidíte. Lítající hlava zakusující se do zadku školačky, souboj s telefonem, masožravé piáno a k tomu spousta barev a šílených počítačových efektů - to je Hausu. Škoda jen, že zhruba v půlce už mě to moc nebavilo a čekala jsem na konec. Divné filmy mám dost v oblibě a Hausu je jeden z těch šílenějších, které jsem v této kategorii shlédla, ovšem značně pokulhávající děj a otravná neustále opakující se písnička mě nakonec nutí hodnotit film jako průměrný. (08.09.2012)

Japonský Evil Dead 2, jenom šílenější a nudnější. První polovina prakticky sestává jen z otravně jalového štěbetání sedmi puberťaček cestou do venkovského domu a do toho tu a tam přijde nějaký debilní videoefekt. V druhé polovině se strhne bizarní hororová groteska, která sice nevyděsí, ale nad některými nápady, triky a výtvarnými řešeními zůstává rozum stát. Hlavně nad scénou s klavírem - v zásadě stačí pustit si jen tu. (28.03.2021)

Totální experimentální magořina o několika uječených japonských studentkách, které jedou k tetě jedné z nich na chatu. Úplně nevím, jestli by se to dalo označit jako surrealistické, protože to nějaký děj má, ale těch šílených výjevů je tady až až. Můžete se těšit na přesvětlené záběry, šílené střihy, šílený výběr hudby, divné střídání barev, nahodilé prolínání záběrů, sežrání člověka piánem, časté obrazy v obraze (což trochu připomene Greenawaye), plavbu po krvavé řece, poetické záběry přírody mraků, groteskní scény, jakéhosi melounového ducha, obří hlavu vylézající z krbu, obrázek zlé bílé kočky stříkající litry krve, holku uvězněnou v hodinách a je toho ještě mnohem, mnohem víc. No nedivte se, je to z Japonska. Pokud o to máte zájem, tak prosím, pokud ne, tak to nechte být. Mě osobně to spíš nudilo než bavilo, proto víc jak 3* dát nemůžu, ale musím uznat, že experiment je to zajímavý. (14.03.2020)