Dobrou noc a hodně štěstí

Komorní, uměřené, strhující. Skvělá je kamera, záběry zblízka do tváří přidávají na autentičnosti, herci bez velkých emocí působí opravdu jako profesionálové. Velmi zvláštní je zvuková stránka, kdy často slyšíme rozhovor skrze sklo nebo z vedlejší místnosti. K tomu připočtěme obsah a zláště závěrečný projev o směřování televize. Kdo by to do Clooneyho před pár lety řekl. (16.03.2006)

Nechtělo se mi do filmu, který je jen o politice. Nechtělo se mi cestovat v čase, k tomu do jiné země, když na bolehlav by se politických témat našlo dost tady a teď. Zase jsem se spletla. Ten film byl sice o politice ALE NE "JEN" ! A byl vynikající. Nedělám to často, ale tentokrát se svezu s dokonalým Limovým komentářem, protože k němu skutečně není co dodat. Vlastně něco přece: nedávno proběhla na diskuzi anketa čtyř herců obsahující i jméno Davida Strathairna a já tušila, že vedle slavnějších kolegů nemá šanci, což se nakonec potvrdilo. Bylo to v době, kdy většina hlasujících ještě tento film neviděla. Jeho dechberoucí výkon je rozhodně důvodem s ním napříště nejednat jak s Popelkou. (09.05.2006)

// Za tři dny to bude přesně 70 let od odvysílání zásadní epizody pořadu E. Murrowa, která byla počátkem konce McCarthyho honů na čarodějnice, shodou okolností taky za pět dní získá Robert Downey Jr. Oscara za jiný černobílý film z tohoto období, takže bylo celkem příhodné tuhle nenápadnou konverzačku George Clooneyho konečně dohnat. No a nezklamala. Je to pomalé, atmosférické, ovšem plné ideálů a hodnot, které v kontrastu s dnešní Amerikou ční jak maják nad hladinou depresivní reality. Není to ale jen bravurní politický komentář, Dobrou noc a hodně štěstí úplně stejně reflektuje média a jejich roli ve společenském dění, navíc tak činí v zatraceně skromné stopáži 90 minut, což z toho dělá jednoduše napínavé drama od začátku až do konce. Stylové retro s perfektními hereckými výkony. Velká škoda, že tuhle laťku Clooney netrefuje častěji. 8/10 (06.03.2024)

Vlastně to u mě probíhalo velmi podobně jako u Kleopatry. O filmu jsem věděl, ale nechtělo se mě do něj. Jenže dar od uživatelky Faidra se prostě neodmítá a její přání se bez odmlouvání plní :) Rád bych zde teď zmínil hlavní důvody, krom užasné atmosféry, kvůli kterým hodnotím, tak jak hodnotím. Předně televizní projev senátora McCarthyho, který jen potvrdil, že při proslovech politiků je třeba buď naplno zapnout mozek a nebo ještě lépe zapnout nějakou hudbu nejlépe heavy metal a co nejhlasitěji, protože snůžka překroucených pravd, úplných lží a naprosté demagogie jakou použil McCarthy je obsahem i většiny projevů současných českých politiků. Za zmínku také stojí skvěle vykreslený onen McCartyho "hon na komunisty",protože kdykoli nějaký politik začíná svůj "hon na ......", tak víc než kdy jindy platí heslo slavného detektiva Nicka Cartera "vždy ve střehu". Ale hlavně mám, chuť udělat miliony kopií filmu a posílat je dokolečka, do všech zdejších televizí a hlavních zpravodajských deníků, protože takhle se dělá novinařina, přesně takováhle novinářská práce narovnává páteř demokracie a svobody, kterou politici po celým světě tak rádi ohýbají, u nás ještě ke všemu za výrazné pomoci mnohých novinářů. (24.03.2009)

Zážitek z filmu je přímo úměrný divákově zájmu (či nezájmu) o skutečnost, že v první polovině 50.let skupina reportérů ze CBS systematicky šlapala na kuří oko senátorovi z Winsconsinu Josephu McCarthyovi, jehož tažení proti "rudému moru" se nechvalně zapsalo do historie pohrdáním lidské důstojnosti a lidskými právy, zaručovanými ústavou (např. Charles Chaplin by mohl vyprávět). Nemožnost adekvátně se hájit proti křivému nařčení z kolaborace s komunisty a z toho pramenící profesní problémy, jako byla ztráta zaměstnání, či dokonce v krajních případech i žalář, na to vše poukazovala CBS v čele s novinářskou legendou Edwardem Murrowem. Divák, neznalý jména McCarthy se z kraje asi nebude chytat, nejenom díky prvním dvaceti minutám, plných překrývaných dialogů a záplavě jmen, ale i díky tomu, že Clooney neukazuje problém mccarthismu v celé jeho šíři (historické souvislosti zde stručně načrtne jenom krátky osvětlující text), ale rovnou vrhne diváka do televizního studia mezi Murrowa a jeho společníky při přípravě toho času velmi sledované večerní show, ve které poukazovali na křivá obvinění amerických občanů (ve filmu jde konkrétně o dva případy). Vrcholem je pak Murrowův televizní duel se samotným McCarthym, jehož demagogický projev na adresu Murrowa patří k nejsilnějším zážitkům z filmu. Hlavní devízou Clooneyho filmu je jeho autentičnost, díky černobílé kameře, dobové hudbě a precizní výpravě hmatatelná atmosféra 50.let, kdy vám nebude připadat jak pěst na oko vkládání dobových záznamů. A možná někteří z vás, při záplavě plytkosti, která se na nás v současnosti valí z komerčních TV stanicí, se hořce usmějí při závěrečném Murrowově vyznání touhy po "vysvětlující, vzdělávající a inspirující televizi". Bohužel Ede, tak zrovna tenhle boj si nevyhrál...... (09.05.2011)