Tatarská poušť

Jestli to je tím mizerným DVD od Levných knih s kdovíproč francouzským dabingem, nevím. Ale film mne moc nevtáhl. Kulisy jsou úžasné, iránský Bam (v roce 2003 byl poničen zemětřesením) ve své slávě. Ale buď že tam bylo moc postav a na žádnou nebyl prostor, nebo se to hnalo kupředu až moc rychlými skoky a spousta věcí zůstala nevysvětlených (kdo se vetřel do pevnosti místo Lazaruse?), přišlo mi to celé takové nedořečené, nakousnutá věta bez konce. Chápu, že jde o alegorii, která by se dala vztáhnout na současné workoholiky, kdy je člověk obětí nesmyslných rozkazů vedení a čeká, ani neví na co, ale k dokonalosti mi u filmu zkrátka něco víc chybělo. (01.08.2010)

Od Dina Buzzatiho som prečítal iba vynikajúcu zbierku poviedok Sedm pater a román Tatárska púšť. Bol som mimoriadne zvedavý na jej filmovú adaptáciu. Výborní herci, výprava, kostýmy, to všetko vyzeralo spočiatku veľmi sľubne. Najviac mi však chýbalo to, čo oceňuje David82 - súdržnosť, konzistentnosť jednotlivých scén a atmosféra podporujúca to mystérium o neznámej hrozbe, ktorá prichádza v čase, keď už ochranca stratil schopnosť zabrániť vpádu. Myslím si, že existujú filmové prostriedky, ktoré by vyjadrili, že jediným skutočným nepriateľom, ktorému posádka neúspešne vzdorovala bol čas a zdanlivá fiktívnosť nepriateľa. S ohľadom na divákov, ktorí nečítali knihu som nútený ostať pri troch hviezdičkách. (16.05.2013)

Projedete štěrkovou poušť a dostanete se do opuštěného, polozbořeného města, kterému vévodí vojenská pevnost. Když vylezete na její nejvyšší ochoz, začne vycházet slunce a město pod vámi zrůžoví. Přivřete oči, a jako byste slyšeli jeho život, jemný cinkot korálkových závěsů v nichž pobíhá ranní vánek, stříbrné zvonění náramků na rukou žen a vzdálený ruch místního trhu. Ale když je otevřete, nad vaší hlavou se jen třepotá na stožáru vlajka a vy jen shlédnete na muže, dodržujících přísný vojenský řád. Tím lze také ubít nečinný, bezútěšný stav, kdy netušíte, zda se nepřítel objeví. A pevnost je obrovská, s tlustým vysokými zdmi a oblouky. V té nejlepší části najdete velení. Vittorio Gassman si svojí autoritou a Giuliano Gemma svoji tvrdostí kradou scény pro sebe, pozadu ovšem nezůstává ani tiše vzdorující Max von Sydow, či v roli lékaře zajímavý Trintignant. Noiret ve vcelku přehlédnutelné roli generála. A Rolf Wanka, ten kdysi krásný chlap z Plzně... Zůstane status quo? Hudba je tichá, skutečně jemně podbarvující a jen v závěrečných minutách, kdy nepřítel je konečně na obzoru, v ní od Morriconeho zaslechnete vzdálenou krásu pouště i zoufalství mužů, kteří třeba zrovna teď padnou. (13.09.2014)

Filmové podobenství, které se tváří jako "tak trochu jiný" válečný snímek a přitom má nejblíže k mysterióznímu thilleru, byť bez jediné špetky nadpřirozena. Sice bych nedokázal dát dohromady jedinou scénu, ale stejně si mě to svou podmanivě hypnotickou atmosférou omotalo kolem prstu. Zvláštní na tom je, že ač všechny momenty jsou naprosto nedoslovné (a nabízejí tolik pohledů a vysvětlení, kolik to uvidí diváků), tak to působí naprosto soudržně. A nejdivnější na tom je, že to vlastně vůbec divné není. Po předloze se začínám aktivně poohlížet. Antikvariáty volají. (19.11.2008)

Knoflíček za knoflíčkem. Zrníčko po zrníčku. Kámen na kameni. V jedné uniformě. Kabátce vybělené. Co jméno, to hvězda nejen na výložkách. Zlata karát. Na výsluní majestát. Výstavní herecký hrad. Úl společných, sopečných hlav. Davový, dávivý horečnatý mrav. Dunivý cval jehel v límcích. Vliv sil přediv neurčitých. Vybájeného budoucího zpřítomnění, faty morgány zrcadlení. Příval spálených lící. A cíl? "Písečný ostrov," který neodpouští, /ne/opouští, kdo má pod čepicí. I ten, z něhož vane čarovný pel. Černý vladař, co zavelel, když před branami nájezdníci. (15.01.2020)