The Time of the Doctor (S07E16)

Pátá řada oplývala pohádkovým rámcem s roztomilým eko podtextem v němž se nelogická Pandorica dala ještě překousnout. Šestá série se posunula atmosférou dále. Vše zhoustlo a Moffat se v nabývající temnotě a přebytečně nastavované mytologii začínal pomaličku topit. V závěru se chytil pomocné ruky osudu a jakž takž stačil z naprosté katastrofy vybruslit. V následující řadě se mu tento kousek bohužel nevydařil. Od začátku bylo všechno špatně. Ať už otravní Pondové, jejíž odstavení z děje bylo spíše vysvobozením, než srdceryvným loučením či slabé epizodní příběhy. V druhé polovině naštěstí dochází k satisfakci, kde jsou epizodní příběhy znovu hravé, zábavné a především nová společnice přilne k srdci daleko rychleji, než samotná Amélia. Naděje znovu ožila, aby dostala po tlamě železnou rukavicí z Moffatovo pravačky. Závěr sedmé řady zlomil vaz nejen nově vybudované mytologii (staro/nově představená Great Intelligence je nefunkčně zasažená do příběhu), ale Moffatovi především. Ve výsledku nedává absolutní smysl! Nicméně, stále sem věřil v mírné uvedení na pravou míru ve výročním speciále či vánočním loučení. Nic takového se ovšem nekonalo! Nejen že Day of the Doctor sloužil jako milá nezávislá hodinová epizoda, jež ve výsledku nezodpověděla vůbec nic, ale dokonce samotný Time of the Doctor rozloučení nedokázalo plně obhájit lapsy z minulých let. Výsledek? Nevyvážené rozloučení s milým oparem atmosférické spokojenosti. Fakt, že je Moffat břídil a flákač mi nikdo nevymluví. To jakým způsobem se dokázal poprat s klacky, které si sám připravil je sprostý! ____ Jak vysvětlit několikaletý STORYARC? Jednou převelice chatrnou větou, jež ve výsledku toho moc neřekne. Jak vysvětlit problém s regeneracemi? "Hm, nějak mě nic nenapadá... Deus Ex Machina okecá všechno!" Jak udělat vánoční epizodu z depresivního Trenzalore? Jednoduše! Udělám z něj Vánoční městečko! ____ Moffat doslova zabil tolik potenciálních epic momentů v Doctorovi, až je mi z toho mdlo! 1.) Postava Amy a její naznačený psychopatický potenciál z Apaluchie. Moffat náhle sundavá nohu z pedálu, jelikož mu strach z ukamenování ze strany fanoušků zamlžil scénáristický úsudek. Pouze Joss Whedon má koule na to udělat z kladné postavy naprosto zápornou postavu s psychologickými problémy. 2.) Milostný vztah s River, který umně buduje od čtvrté řady, aby jej v samotné čtvrtině rozbil infantilností. 3.)Celkové vyznění Silence! Jedni z nejděsivějších protivníků vůbec jsou v tomto díle degradováni na pouhé loutky jímž chybí jakékoliv charisma! 4.) Mindfuck do tváře fanoušků s angažováním Billie ve výročním díle. 5.)Naprosto nevyužitý BŮH Tennant ve výročním díle. 5.) Naprosto ubohé rozvedení mytologie Daleků. ____ Takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Jediné přání do nového roku? Odchod Moffata z pozice showrunnera a dosažení Marka Gattise na jeho post! ____ Po delším uvážení snižuji hodnocení ze 4* na 3*. (30.12.2013)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Ta čtvrtá hvězda je z milosti jen proto, že jsou ty Vánoce. Moffat si začíná být až moc nebezpečně být jistý v kramflecích a to co předvedl ve výročním speciálu tu jen podtrhuje. Silně promrhaný potenciál který se snaží záchranit pomocí emocionálního vydírání. Jinak docela slabá epizoda tak končí v pozitivu jen díky rozlučce Smitha a jeho jedenáctky, která však v tomhle kontextu působí podobně nuceně jako před lety odchod Tennanta. Finální desetiminutovka i přes svojí přitaženost za vlasy alespoň trochu napravuje celou přehnanou nucenost posledního večera s jedenáctkou. (26.12.2013)

Abych pravdu řekl, Matta Smitha jsem skoro ořval, za mě asi nejlepší Doktor, ale uvidíme, co přinese třináctá inkarnace, v rámci nových řad poprvé někdo starší. Příběh samotný mě zde nijak zvlášť nepřekvapil, na rozdíl od předešlého speciálu, ale rozhodně nešlo o nic, co by tvůrci ošidili. Člověk se konečně dověděl, co je to Ticho. Snad ho ještě rozpracují dále, protože jinak to pro mě bylo zklamáním. (01.02.2016)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)