Twice Upon a Time (S10E13)

Nakonec to nedopadlo tak, jak jsem se obával z upoutávky, že to bude více rozlučka Moffata a Gatisse než Capaldiho. Byly tam jasně patrné prvky tématu emancipace, stejně jako u Sherlocka, což se ale dalo s obsazením Jodie očekávat. Jedna nemístná poznámka nakonec. Pokud se Doktor rozhodl zregenerovat, aby viděl jak nadále vítězí dobro nad zlem ... jsem zvědav jak v lednu dopadne regenerační scéna prezidenta Zemana ... (29.12.2017)

Tento jinak výtečný speciál ukázal dvě věci- tvůrci už se očividně vykašlali na vánoční tématiku a Moffat se už v DW vyčerpal. Ale koukalo se na to dobře, ta nostalgická linka tomu sluší, originální Tardis lovely, stejně tak David Bradley v roli Williama Hartnella. A úplný závěr? Buuullshiiit... (tohle nebude fungovat, tohle fakt nebude fungovat). (29.12.2017)

Velmi příjemné rozloučení s Doktorem, škoda že na tak dlouho... ale snad ne napořád, ta Chibnallova doba temna už končí. Propojení s prvním Doktorem s filosofickým podtextem je brilantní nápad, to že Bill Potts tu hraje jen minimální roli je také potěšující, ale hlavně že na konci vrátí Claru, to je nejkrásnější. Ta mi udělala radost, v její společnosti byl tento Doktor nejlepší - ale nejen díky ní byl skvělý Capaldi je hned po Tennantovi mým nejoblíbenějším. (15.06.2022)

Nikoliv naprosté nadšení, ale velká spokojenost. S Capaldim se mi loučí opravdu těžko, protože za ty poslední roky mi přirostl k srdci víc než ostatní Doctoři. Ale stejně se těším a jsem zvědavej, co nám předvede nová Doctorka. Jako rozlučkový díl super, jako díl vánoční měl trošku rezervy, ale stejně zavládla spokojenost a s loňským se nedá ani porovnávat, jak jsem byl letos spokojen. (02.01.2018)

Children can hear your name. Odchod éry legend pomaloučku a polehoučku. Přátelsky a mírumilovně laděný díl, kdy se nevyhnutelná regenerace neodehrává v náladách smutku, ale ve střídání nostalgie, pomrkávání a usměvavých slz. Peter Capaldi mi přirostl k srdci ještě mnohem více, než jsem před pár lety čekal a jakkoli jsem se první scény Třináctky nemohl dočkat, neloučí se mi s jejím předchůdcem vůbec lehce. Ba co hůř, pořád mi nedochází, že u nových epizod nebudu vídat jméno Stevena Moffata. Tvůrčí génius dal moderní éře pevnou tvář tajemna a strachu a v posledních šesti sezónách také pokaždé sevřené téma a koncept "pevně daného zmatku". Snad právě proto, že samotná poslední epizoda se tak netváří, je těžké pochopit, že nastává mnohem větší revoluce, než když se svého času loučili Davies, Tennant a spol. O to dojatější jsem, že onen konec všichni zúčastnění vítají s očividným úsměvem. (02.01.2018)