Der letzte Zug
The Last Train
Posledný vlak
Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Další válečný film patřící do kolonky "otřesné". Na mě až moc sugestivně podaný příběh jednoho vagónu vlaku směřujícího do Osvětimi. Zoufalá atmosféra byla takřka hmatatelná a ještě více jí umocňovaly prostřihy do minulosti, kdy všichni zúčastnění žili normální život. Několik scén pro mě zřejmě zůstane nezapomenutelných, ale jestli něco z hlavy nedostanu,- spoiller-, tak jsou to první krůčky batolete zakopávajícího a lezoucího po mrtvolách v přecpaném vagonu. 90% ()
Veľmi silný a presvedčivý film o poslednom transporte z Berlína do Osvienčimu. Hrôzy, na ktoré by ľudstvo nikdy nemalo zabudnúť, aby sa už nikdy neopakovali! Cez množstvo zla sa vo filme na povrch prediera aj dobro, ktoré sa objavuje aj medzi nemeckými vojakmi. Nie všetci totiž prestali byť ľuďmi... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. ()
Německo-český Poslední vlak představuje spíše danajský dar než poctu obětem nacismu; je totiž slabý a nepovedený po všech stránkách včetně dabingu. Spoléhá na obecné dialogy i stokrát viděnou modelovou situaci: v jednom vagonu bojují o přežití lékař, kabaretiér, boxer, jejich ženy i děti. Navíc je školácky natočen a všechny složky včetně masek vyhlížejí, jako by se točila úsporná televizní inscenace 70. let. Vojta Kotek, Stanislav Zindulka či Nina Divíšková nehrají špatně, ale čirá typologie bez jedinečného nápadu jim neposkytuje žádný záchytný bod. A metoda vyprávění oprašuje to nejstarší klišé, útěky od trýznivé reality k šťastným vzpomínkám, až ostudně mechanicky, nemluvě už o šroubovaném motivu Beethovena či partyzánů. ()
Film je rozporuplný v každém ohledu, i když působivost a depresivnost je jeho hlavní devízou. To na mě působilo nejsilněji, a také představa sardinek v minimálním prostoru, kde onemocní klaustrofobií úplně každý, snad i štěnice. Z herců bych vyzdvihla výkony bělovlasého optimisty a showmana v jednom a samozřejmě krásné Niny. Bylo tam pár hluchých míst, hlavně chyby v realizaci a odhalení úniku, ale to nebylo až tak podstatné. Podstatou byla kromě zoufalství v otázce konečného řešení, ukázka degradace lidskosti a osobnosti směrem dolů až na pověstné dno. V tomhle vážně není o co stát a je dobré si znovu uvědomit, jaké máme štěstí být tady a dnes, přesněji v pravou dobu na pravém místě. Právě silně negativní stránka nedávné minulosti mě nepustí jít s hodnocením výš. ()
Ano, to co se dělo za války, a jak Němci zacházeli s Židy, bylo strašné. Ale čemu pomůže, když o tom teď Němci začnou točit dlouhé a nudné filmy, kde se nestane nic, s čím by divák předem nepočítal, a to s čím počítal, se nepodá ani trochu zajímavě? Škoda, že to s kariérou Josepha Vilsmaiera šlo od dob Stalingradu až takhle s kopce. :( ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Záběry, které ukazují přijíždějící vlak do KL Auschwitz-Birkenau (Březinka), jsou ve skutečnosti obrácené, tj. vlak jede směrem od táborové brány. Druhá kolej ve skutečnosti neexistuje, rozmístění kolejí uvnitř tábora taktéž neodpovídá (jsou tři a vlevo při pohledu z tábora k bráně). (Zilin)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Související novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (více)
Reklama