Režie:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (více)Obsahy(1)
Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleischmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (392)
První a přesto nádherné záběry na Ještědskou věž jsou opravdu hezké, ale na nich se to bohužel také zasekne a jestli to je komedie nebo ne si nechám na potom. Hlavní je, že poetika samotného příběhu je patrná už od začátku a namísto lyriky se všecko odsápe do vod epiky a já jen sleduju obrázky a krajinu a čekám, kdy už bude samotný konec. Sice to není nikterak špatné, ale věřím, že české filmy dokáží být zajímavější a svým způsobem plnohodnotnější než právě Grandhotel i když jsem se na něj docela těšil. Každopádně nejsem zklamán. Není to žádný zázrak, ale stále je to český film a takovýchto českých filmů je u nás pomálu a i když se pokusil o něco neobvyklého povedlo se mu to. Já spokojen nebyl, ale přesto jsem se zájmem sledoval okolí. I když znuděn a s očekáváním samotného zdlouhavého konce. --- Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene... ()
Ondříček si vybral slabší chvilku, ale v rámci české produkce se stále jedná o slušný průměr. Osazenstvo Grandhotelu je znovu z ranku exotů, postavy však moc zajímavé nejsou. Ondříčkův osobitý režisérský rukopis je tak možné vidět jen na padnoucí hudební složce a stylových tazích kamery kolem Ještědu a jeho ikonického vysílače. ()
Po dvadsiatich minútach som si povedal, že je to blbosť a Michálek je taký grand, že túto moju domnienku udržal do konca v každej scéne. To je myslím obdivuhodný konštantný výkon, aspoň môžem napísať, že Grandhotel je konzistentný film. Vlastne je to to isté, ako keď sme pred časom hovorili, že každá scéna v Samotároch je sama o sebe kultová. U mňa je to tu presne naopak. Ku koncu mi film začínal byť celkom sympatický, vlastne jeho postavy, aby to ale Michálek vždy niečím zabil. Cesta balónom je krátka, obálka sa lepí semenom, SPOILER: na pohreb príde jeden človek, aby sa zvýraznila jeho osamelosť, a tak ďalej. Melanchóliou sa kvalitný scenár nahradiť nedá. ()
„Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene...“ Absolutní nuda a dokonalá uspávačka. Sice jsem moc nečekal, ale zklamán jsem byl. Když se vám v noci nebude chtít spát, tak si puste tento film. Přišlo mě také divné, takto propagovat liberecký Ještěd. Ta jedna hvězda je jen za hudbu a Kláru Issovou... ()
Pustit si tenhle film po 11 letech od jeho premiéry je docela zajímavé. Člověk tam uvidí třeba mladého Taclíka nebo dnes již neexistující obchodní centrum Ještěd, což může vést k nostalgickému povzdechu, jak ten čas letí a jak jsme všichni o 11 let zestárli (jako by to bylo včera, když jsem byl na slavnostní předpremiéře ve Slovanském domě 11. 10. 2006, za účasti autora stejnojmenné literární předlohy, Rudiše, který se ve filmu mihne v malé roli německého turisty). Současně tam o to víc vyniknou chyby, kterých si tehdy člověk nemusel všimnout - děj z dramatického hlediska moc nefunguje, postavy jsou charakterizované hodně zkratkovitě, až do karikaturní roviny (starý Němec, nadržený recepční...), a některé herecké výkony jsou slabé (Dita Zábranská, Ladislav Mrkvička; Klára Issová je naopak skvělá jako vždy). Nejlepší na tom filmu je asi skvělý Muchowův soundtrack a Řeřichova kamera, která vzdává neokázalý hold ještědskému geniu loci. Když to shrnu, po letech na mě ten film působí spíše jako nepovedený zářez v Ondříčkově filmografii, který za vidění už moc nestojí, a který je zajímavý hlavně pro místní rodáky, případně pro čtenáře Rudišovy předlohy, kteří ji chtějí porovnat s filmovou adaptací. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (16)
- Na otázku, co pro něj bylo při práci na tomto filmu nejtěžší, režisér David Ondříček odpověděl: "Řeknu to upřímně: nejtěžší pro mě bylo věřit scénáři. Bral jsem ho jako výzvu a protiúkol, protože lidi mě mají za věčně humornýho, sarkastickýho člověka. Čím víc jsem ale scénář četl, tím víc jsem z něj vyhazoval odstředivé příběhy - prostitutka, německý zájezd... Veškerou komediální scénkovitost jsem se snažil vyházet a poctivě sloužit tomu hlavnímu, což pro mě byl Fleischman, jeho vnitřní život a jeho snaha o opuštění světa, ve kterém je uzavřený." (NIRO)
- Filmovalo se také na mostě přes Jizeru u Mladé Boleslavi. (M.B)
Reklama