Match Point - Hra osudu

„Zařídíš se velmi dobře, dokud to nepokazíš.“ – „A čím to pokazím?“ – „Tím, že po mně vyjedeš.“ Match Point mě sice dostal už napoprvé, nicméně při opakovaných zhlédnutích si jenom potvrzuju jeho kvality a patřičně si ho vychutnávám, ať už to při konečném notně hořkém a cynickém rozuzlení vyznívá jakkoliv. Užívám si výborné herecké výkony filmových sokyň Scarlett a Emily, Woodyho vystavění příběhu (téměř neustále přítomné dusno, vášeň/jiskření i napětí způsobené „tancem“ na tenkém ledu), tvůrcovu škodolibost a hru s divákem (který fandí záporákovi), ale úplně nejvíc hlavního (anti) hrdinu. To, že si s ním Myers výtečně poradil, je jedna věc, ovšem hlavně mě čím dál víc fascinuje psychologie této postavy. Ta slušnost, úlisnost, přizpůsobivost, postupné získávání si pozice na výsluní, na oko podřizování se okolí. Na druhé straně skrytý instinkt lovce, drzost, ambicióznost, sebedůvěra, ledový klid (vychýlený až při „akci“), proměny svědomí a malé, nenápadné náznaky odporu, vlastních plánů a vůle (s postupnou gradací). Jako jediný menší zápor vidím postavu policejního vyšetřovatele, zvláště jeho „wtf“ probuzení (naštěstí taková „noční scéna“ či hození prstenu na něj vcelku nechávají zapomenout). 5*, vždy mě potěší, když Woody předvede jistou ruku i v nekomediálním žánru. (03.07.2009)

Woodyho variace na Americkou tragédii a Zločin a trest jako fascinující hra kontrastů, film vnitří "tenze". Na povrchu distingovaně exaktní, ba věcný, ale pod společensky přijatelnou maskou rozrývaný spalující vášní a nekontrolovatelnými emocemi. Řeklo by se: dokonalý čtyřhvězdičkový film. Ale to by jej nesměl natočit právě Woody Allen a nesměl by v něm figurovat sex-appeal Scarlett Johansson. (21.06.2009)

Je to vlastně moralita - ale tak zábavná, nabitá vypravěčskou energií, silnými emocemi a skvěle zahraná, že není nic, co bych mohl vytknout. Allen mě po delší době dostal do kolen. Není to nic úplně nového - stačí si vzpomenout na Zločiny a poklesky - ale k těm nejlepším Woodyho fimům (dejme tomu do Top 10) bych ho bez pochyb zařadil. (13.04.2006)

Nevím, kde se vzaly ty zvěsti, že Woody Allen radikálně zvážněl a tohle bude bůhvíjaký thriller. Podle mě je to typická allenovka, a velmi dobrá. Typická allenovka znamená film, který byl natočen s nadhledem a musí se tak na něj také dívat. Jediné, co zvážnělo, je hudba, ale spojení Allen-klasika taky není úplně nové (třeba místy Hana a její sestry). Návaznost na předchozí tvorbu můžeme vidět už v základu příběhu (Zločiny a poklesky), pak třeba v odkazech na klasickou ruskou literaturu, v narážkách na snobismus atd. Ale je pravda, že Allen přišel se spoustou nového (to se dá u nového filmu přece čekat). Film se natáčel v Londýně, s mladými herci. Je příjemně svěží, mám ho spojený hlavně se zelenou barvou. Ze začátku mi některé scény připadaly trochu ponechané „hře osudu“, ale nevadilo mi to. Snad to byl záměr – taková nedbalá elegance. Zato ta výborná „thrillerová“ scéna a pak pointa filmu mě ohromily, ale musejí se brát skutečně s rezervou. Nedokážu přesně říct, na které místo bych Match Point dala v nějakém žebříčku kvality Allenových filmů, ale můžu prohlásit, že mě nadchl stejně jako třeba Manhattan. (05.05.2006)

Skvěle napsané a zahrané konverzační drama, s vyústěním, které, jak je vidět ze zdejších ohlasů, mnohý divák nezkousne. Jenže právě rozhřešení celého příběhu, překvapivé, do jisté míry cynické, jdoucí proti zaběhnutým stereotypům (ti, pro které je Columbo, Perry Mason či jiné detektivky denním chlebem, budou asi nemile překvapeni :o) ) a pošlapávající mojí idealistickou dušičku, dodává celému vyprávění ten správný dráždivý říz. Jedinou slabinu bych viděl v postavě detektiva, který v závěrečné pětiminutovce svým projevem (to, jak se náhle zvedne z postele, či až komicky gestikuluje při vyjevení své teorie) posouvá příběh až do jakési frašky. Ale to je opravdu jen taková malá pižka na kráse celku. (24.09.2006)