Match Point - Hra osudu

Velmi znepokojivý a v první půlce bohužel poměrně nudný film, který ke konci ovšem nabírá tempo a pointa je nejasná až do úplného konce. Zajímavý herci (především Meyers a Scarlett :), relativně přirozený scénář... Na Woodyho Allena velmi netypické, jeho starší a vtipnější filmy mi sedly mnohem více, Match Point si podruhé už asi nedám, nicméně ty dvě hodiny, co jsem u něj strávil byly rozhodně zajímavé. (04.01.2007)

Láska bez peněz, nebo peníze bez lásky? Obyčejně vyhrává láska k penězům.. Americký Londýn a v něm motivy osudu, štěstí, vášně a chamtivosti. Nepůvodní Allen nahlíží na zločiny a poklesky, jakožto prostředky boje o místo na slunci, s lehkostí, dráždivostí i nebývalou dávkou cynismu (těžko říct, co cítil amorální penista Chris po posledním „prasátku“, ale soupeři se určitě omlouvat nebude). Apropo, případ, jehož vyšetřování se chopí Spud, snad ani nemohl dopadnout jinak.. (22.05.2018)

Nevím, kde se vzaly ty zvěsti, že Woody Allen radikálně zvážněl a tohle bude bůhvíjaký thriller. Podle mě je to typická allenovka, a velmi dobrá. Typická allenovka znamená film, který byl natočen s nadhledem a musí se tak na něj také dívat. Jediné, co zvážnělo, je hudba, ale spojení Allen-klasika taky není úplně nové (třeba místy Hana a její sestry). Návaznost na předchozí tvorbu můžeme vidět už v základu příběhu (Zločiny a poklesky), pak třeba v odkazech na klasickou ruskou literaturu, v narážkách na snobismus atd. Ale je pravda, že Allen přišel se spoustou nového (to se dá u nového filmu přece čekat). Film se natáčel v Londýně, s mladými herci. Je příjemně svěží, mám ho spojený hlavně se zelenou barvou. Ze začátku mi některé scény připadaly trochu ponechané „hře osudu“, ale nevadilo mi to. Snad to byl záměr – taková nedbalá elegance. Zato ta výborná „thrillerová“ scéna a pak pointa filmu mě ohromily, ale musejí se brát skutečně s rezervou. Nedokážu přesně říct, na které místo bych Match Point dala v nějakém žebříčku kvality Allenových filmů, ale můžu prohlásit, že mě nadchl stejně jako třeba Manhattan. (05.05.2006)

Abych se přiznal, tohle je můj první "Allen" (ano, stydím se :-) ale o to víc jsem si tento film užil. Charaktery vypilovány až do detailu, situace, kde opravdu nevíte, co je štěstí a co náhoda a ti herci!! Scarlett mě už dávno přesvědčila, že prostě umí a tady to podtrhla tučnou čárou... kdykoliv se ONA objevila, ten film ožil. Ten film dostal jiskru, eleganci a styl s příchodem jedné osoby... no prostě Scarlett je bohyně, jdu dál.. :) Jonathan Rhys Meyers předvedl, že s ním máme počítat do budoucnosti, co se týče dramatických rolí a Emily Mortimer byla tak krásně naivní, že jsem jí to celou dobu žral... takže za 5 a jakožto novoroční předsevzetí si musím doplnit filmografii o nějakou tu "woodyallenovku" :-) (28.12.2008)

„Tvrdá“ kamera a vyprávění jdoucí skrze lavinu dialogů s absencí vizuální narace zpočátku házejí diváka do vývrtky, ale zasněná romantika přejde v drama, to v thriller a morálka padá na hubu do bahna, což je vcelku neortodoxní cesta proti sluníčkovému trendu, ke kterému se sice Allen dopracuje s hodně vachrlatou vsuvkou z detektivní kanceláře, ale za ten pocit, že se Dostojevský několikrát neklidně obrátil v hrobě to pravděpodobně stálo. (22.08.2014)