Spojenec

Po druhom zhliadnutí zdvíham na 5*. Inside Man je rovnako elegantný film, ako je elegantný Denzelov oblek, v ktorom križuje finálne scény. Je to uvedomelá, inteligentná a zábavná partička o bankovej lúpeži, ktorá nepotrebuje obsahovať akékoľvek násilie (a násilníkov) aby mala gule, a ktorá naopak násilie trefne kritizuje (paralela s akčnou hrou na PSP displeji malého černoška). Herci si to vychutnávajú každým dúškom, Spike Lee s Brianom Grazerom (ktorý rozpočet udržal na neuveriteľných $45 mio USD) sú borci a záverečná skladba “Chaiyya Chaiyya Bollywood Joint” je perfektným tuningom emócií z filmu. (21.02.2010)

Soundtrack Terence Blanchard: 1. Ten Thirty ,2. Thrown a Bone ,3. Stevie Switcharoo ,4. Dalton’s World ,5. 357 ,6. 392 ,7. 2nd Floor Window ,8. Defend Brooklyn ,9. Food Chain ,10. Above Your Pay Grade ,11. Everything Hunky Dory ,12. Frazier’s Tour ,13. Press Here To Play ,14. Nothing Yet ,15. Demands in Place ,16. Here Lies Peter Hammond ,17. Nazis Pay Too Well ,18. Nice Talking to You ,19. They Bugged Us ,20. Hostage Takedown ,21. Dr. Phil ,22. Photo Ops ,23. ESU Search ,24. Dalton’s Cell ,25. Follow the Ring ,26. Good and Ready ,27. Chaiyya Chaiyya Bollywood Joint - Written by A.R. Rahman, Gulzar, Panjabi MC - Performed by Sukhwinder Singh, ,Sapna Awasthi featuring Panjabi MC , (14.05.2011)

Nebýt první půl hodiny, která mě moc nebavila a obával jsem se přehajpovaného kousku, tak to pro mě byla jasná pětihvězdička. Třeba na druhé zhlédnutí. Spike Lee mě celkem dostal svou mnoho-vrstevností a zároveň netypického zakončení, které by bylo v každém jiném filmu, že zkrátka jeho režii tu musím vyzdvihnout. A stejně tak scénář a Denzela, který je v té herecké poloze, kterou máme nejradši a neskutečně válí a i z nižšího platebního stropu dokáže povodit ty lobbisty. (01.01.2024)

Největší devízou možná překvapivého thrilleru Spikea Lee jsou výtečné dialogy a výsostná herecká plejáda. Jinak se jedná o klasické téma rafinované bankovní loupeže, které se tohle režisérské černošské svědomí Ameriky snaží seč mu síly stačí všelijak ozvláštnit. Dokumentárně pojaté policisty zajišťované místo činu, nezvyklé úhly snímání, atypická hudba, brilantně vlepované scény s pozdějšími policejními výslechy. Nikdo však nechce mrtvé, i policejní vyjednavač Denzel Washington brzy pochopí, že lupiči nejsou žádní amatéři a evidentně ani žádní vrazi. Komplikovaný děj se pomalu plíží až do vysokých kruhů a bolestné minulosti. Místy statické, v závěru už trochu nastavované a znova a znova prokombinované, přesto vtipné, skvělé zahrané, s drobnými chytrými detaily a zkušeně natočené. Prostě Lee se umně brodí dějem, kterého mohlo být paradoxně trochu méně. (09.04.2006)

Geniální film. To není jen obyčejná žánrová bravurně natočená strhující detektivka, ale spíše takový malý sociologický ponor do nálady současného New Yorku - bohaté, fungující, leč stále ještě hodně rozbolavělé západní megapole, města syndromu 11. září. Řekl bych ale, že hlavní motiv, proč Spike Lee natočil tenhle film, je vykreslit a poukázat na stereotypy v myšlení současných Newyorčanů a vůbec Američanů a možná i obecně příslušníků západní civilizace. Ten film je toho doslova plný a je jasné, že to musí mít nějaký jiný smysl, než jen zvýšení autenticity a dotvoření koloritu. Každý, kdo je jiný, jakkoliv se odlišuje, byť to nemusí být přímo cizinec, je potenciálně nebezpečný - uplatňující se převažující stereotyp v myšlení současné Ameriky (ostražitost policistů přeroste v agresi, když pod maskou rukojmího uvidí Araba - Sikka, albánská žena je zobrazena jako potencionální coura, Albánie je cosi ve střední Evropě (pro nás zvláště pikantní), na albánském konzulátu chtějí za rozhovor s policií peníze, při výslechu se táží muže, zda má albánské jméno, on říká, že arménské, policisté se otáží, jaký je v tom rozdíl...). Stejně bolavý je pro režiséra Leeho jeho osobní stresor, který akcentuje ve většině svých filmů (nelze nezmínit především snímek Malcolm X), problematiku rasové nerovnosti a postavení Afroameričanů ve společnosti. Malý černošský chlapec hraje v jedné z klíčových scén v sejfu banky počítačovou hru na gamepadu - obdobu GTA, kde virtuální hráč získává body za to, že porušuje zákon - prodává crack, zabíjí lidi a aktuálně brutálně zastřelí na ulici černocha - ,,negra" a poté mu strčí do pusy granát a odjistí ho. Rasismus je sice v současné Americe latentní, ale stále přežívá a modifikuje se (rozhovor detektiva Millera s bílým policistou, kterého postřelil 12letý černošský chlapec...). Tahle scéna nám odhalí i další významové roviny filmu - celé přepadení banky je do nejmenšího detailu pečlivě promyšlený konstrukt, který má navenek rysy trestného činu, ale ve skutečnosti je to spíše intelektuální výkon, svého druhu geniální šachová partie, motivovaná navíc etickými důvody (byť ekonomickými samozřejmě také). Tedy obrovský rozdíl oproti simulacím života pouličního gangu a vybíjení černochů. To je čistě patologický projev, zvláště u 12letého dítěte. Nebo proti jednání postav z třetího pólu trojúhelníku filmu - majitel banky s temnou minulostí a pro nejvyšší klientelu pracující právnička - zařizovatelka čehokoliv či newyorský starosta - všichni prohnilí a zkažení touhou po moci, postavení a penězích. Na závěr jsem čekal nějakou 25 hodinu, jak už bývá ve filmech Spike Leeho zvykem - a ona přišla a nepřišla. Závěrečná geniální pointa, osvětlující význam názvu, leč bez toho doslovného přesahu z předešlého brilantního režisérova filmu. Jinými slovy, 25 hodinu tentokrát Spike Lee nechal odbít již někdy v průběhu filmu... (20.08.2007)