Transformers

Od filmu o hračkách věru nečekám zázračný příběh, ale zde mě jeho duševní nahota iritovala v mnohem větší míře, než jsem očekával. Michael Bay by byl zázračným prodavačem v hračkářství, ale podat nějakým smysluplným způsobem celistvý příběh aniž by se divák nemusel za tvůrce stydět je pro něj očividně nepřekonatelný oříšek. Na obranu tvůrců však musím uznat, že napsat film o zlých a hodných robotech, co se vždycky seskládají do nějakého vozidla, aniž by z toho vznikla nevážná legrácka dost dobře nejde. Blockbuster jako vyšitý, příště však raději bez mé účasti...ledaže by se sympaťák Josh Duhamel nechtěl připravit o dobře rozjetou kariéru. Tak tedy napřesrok v kině, Joshi. (24.10.2008)

Transformers jsou paradox, protože Bayovi fanoušci jsou z něj nadšení a i jeho zarputilí kritici uznávají, že se jedná buď o nejlepši anebo druhý nejlepši Bayův film po Skále._____ Jednak film splňuje nároky letního blockbusteru, kdy se děj dá shrnout do jedné věty ("příběh o klukovi a jeho prvním autu"), jednak jsou zde všecny režisérovy manýry (neschopnost udržet temporytmus, epileptický střih a zbytečné natahování dialogových scén, neznalost míry a povrchně kýčovitá videoklipovitá estetika z reklam) povýšeny nad koncept, protože se jedná o neuvěřitelně sebeuvědomělou podívanou. A hlavně jsou zde vytvořeny docela vychytralé alibi pro Bayův fetišizmus a mizogynii (film o transformuijících se autech na obří roboty nemůže být jiný než fetišistický, lidský prvek zde hraje výraznou roli a snižování ženy do polohy "rozhoďnožky" je zde pochopitelný vzhledem k tomu, že je nám přiběh podáván optikou mladého chlapce)._____ Transformers jsou podívanou, která pro 21. století znamená to, co takový E.T. - Mimozemšťan pro 80. roky a Jurský park pro 90.: splněným snem pro každého, kdo v sobě dokáže ještě probudit to vnitřní dítě. Vklad Spielberga, o kterém tolik mnozí píšou, ale nijak nerozvádějí, je vidět na tom, že přiběh je o mladíkovi, s kterým se každý může ztotožnit a jehož reakce opisují ty modelového publika filmu, přiběh je umístěn do předměstí, v němž nikdo netrpí rodinnými problémy, a tak si film může dovolit inscenovat útok pouštního transformera jako scénu z Čelistí, přilet Autobotů jako spatření dinosaura v Jurském parku či závěrečné rozmístění několika skupinek, jako tomu je v Blízkých setkáních třetího druhu. Tohle není film vyrovnávající se s traumaty z dětství, ani reflexe světa po 11/9 (viz Válka světů), ale ryze hračičkářský projekt, který sám komentuje svůj mediální původ, uvědoměle míchá asijské a americké prvky a vkládá do dění postavy, s jejichž hodnocením situace, a tudíž i celého filmu, se modelový divák může ztotožnit: Ano, Transformers jsou 100x lepši než Armageddon a je to cool. 100% pro jeden z nej. filmů roku 2007. (04.11.2007)

Ťažké rozhodovanie medzi 3* a 4*. U mňa je to čistých 70%, po druhom zhliadnutí možno pôjdem dole alebo hore, zatiaľ trochu nadhodnotím... Ten film má úžasné momenty, ktoré som si náramne užil (všetko o Shiovi a jeho zábavných rodičoch, nástup autobotov, peripetie špiónskeho robota, scéna s Nokiou, zábavne zámerný pátos v prejavoch pána Optimusa P.), ale zároveň aj veľa problematických miest či dokonca celých nezvládnutých dejových línií. Problém je v tom, že sa tu nebijú autoboti a decepticoni, ale Bay a Spielberg. Ako staromilec a klasikomilec by som si strašne želal, aby ten film režíroval Steven a vyhádzal z neho všetko, čo je typicky bayovské. Túto vec som pochopil už v priebehu úvodnej polhodiny, v ktorej ma zúfalo nebavila línia s komandom v púšti a vrtuľníkmi na pozadí večerných zôr a stále som čakal, kedy sa zase vrátime do sveta toho sympatického mladíka, ktorý namiesto E.T.-ho doma schováva zopár obrovských robotov. To striedanie bayovskej nudy a spielbergovskej hrejivej roztomilej zábavy ma iritovalo, ale dúfal som, že po spojení línií to bude dokonalé. Stal sa presný opak. Prevládol totiž Bay a pre mňa je záverečná polhodina len zle vygradovaným, až na občasnú vizuálnu vychytávku dokonale nevzrušivým a neprehľadným digitálnym šrotom bez štipky napätia a hlavne bez možnosti naozaj fandiť Optimusovi a spol., pretože v priebehu filmu sa zo žiadneho autobota vinou scenáristov nestihol vyvinúť ozajstný sympaťák. Chcel som dostať niečo ako "sedem plechových", no prepracovanosť jednotlivých robotov sa nekoná, čo je obrovská škoda najmä vzhľadom na to, že nakročené zo začiatku bolo. Záver je preto iba zbesilo blbnúcou hromadou digitálneho plechu, v ktorom už je napokon úplne jedno, kto komu odtrhne železnú ručičku alebo nožičku a keď sa "Pan-blbý" plazí po zemi a Shia ho povzbudzuje, aby vydržal, ja som si vravel: "Kľudne zdochni, aspoň ten digitálny bordel skončí skôr." (19.08.2007)

Sedm. Přesně tolik let jsem se systematicky vyhýbal tomuhle kousku (kvůli vidině té nejstupidnější a nejodpadovější popcornové zábavy) a odolával nátlaku okolí, které mi Transformery pravidelně a vytrvale předhazovalo. Až ve mně (snad) dozrál ten správný čas a já se podíval. A o tom, že to bude překvapivě docela koukatelná věc, se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech! Nejen, že jsem ani tak moc netrpěl jako zvíře (jen sem tam trošku), ale já se i často smál. Jasně, z drtivé většiny nechtěnému, avšak, světe div se, dokonce i sem tam nějakému záměrnému vtípku. S čím souvisí fakt, že snímek nelze brát vážně, i kdyby člověk nakrásno chtěl. Celým filmem se totiž vine těžce infantilní podtón, který dílo předurčuje ke sledování i skoro těm nejmenším (pokud vás nedostanou „směšní“ dacani ze Sektoru 7 či ten roztomilý div ne šišlající „zlodějíček“, tak zraněný „domácí mazlíček“ a jeho psí oči už určitě, ňuňůů…ehm), přestože primárně se cílí na náctileté pani…ehm, pány (každá poďobaná nula přece může zachránit svět, vysloužit si respekt, získat nové přátele a sbalit nejkrásnější a nejodvážnější kost široko daleko…ne?). A pak je samozřejmě potřeba si (tím nejpatosovějším způsobem; tedy s výjimkou mile ironické narážky na konci) průběžně připomínat zemi původu a její nejvznešenější atributy jako svobodu, mír či sebeobětování se (protože jak moudře pravil Sam: „Bez obětí není vítězství!“), i když ty největší „hlášky“ vypouštějí ze svých zrezivělých úst roboti. Skoro při každé jejich nanejvýš patetické promluvě mi bylo trapně a zároveň se mi chtělo strašně smát, nicméně plechouni mě solidně odrovnávali po celou dobu (po „l“ měkké „i“?). Takřka béčkové herecké výkony většiny zúčastněných snad radši ani komentovat nebudu, ale co se týče Megan…ach…ta je tady prostě brutálně sexy, přestože jde o to nejpovrchnější a pudově nejnižší hledisko hodnocení, které si ale i já pro jednou snad můžu dovolit (dámy se však zase jistě nemálo pobaví jejím za každé situace naprosto dokonalým make-upem…pokud u toho zrovna nebudou peskovat své slintající protějšky). Na druhé straně, chválit těžce namakaný vizuál, bravurní technickou stránku, hudbu neustále pumpující adrenalin do krve či více než solidní akci (která občas dokonce dává na chvíli zapomenout na spoustu „wtf“ momentů) by bylo jen nošením dříví do lesa. Hodnocení já osobně vidím na pomezí 2/3*, ale zvolením nižší varianty bych byl na film asi až moc přísný, a to vlastně ani nechci, protože mě v některých ohledech příjemně překvapil, takže dávám průměr. „Kolik?“ – „No, když zvážím klasickou povahu tohoto vozu, dobrá kola a barvu na zakázku....“ – „Barva je vybledlá.“ – „Jo, ale na zakázku.“ – „Je vybledlá na zakázku?“ – „Pokud má být tohle tvoje první auto, nečekám, že tomu budeš rozumět.“ (21.11.2014)

Pearl Harbor mínus Japonci plus Roboti. Za bombastické peníze bombastické triky, patetická hudba, patetické kecy a máme tu pestrobarevnou noční poluci zastydlého pubescenta vrcholící muckáním se šaška Shii a sličné semenotvůrkyně Megan na kapotě žlutého Camara, to vše pod ochranným dohledem voyeurských Autobotů, jejichž ctnostný kápo pronáší k hvězdám proslov a tře si při tom ústí výfuku. Stop represe vůči teenagerům a kvarteto Optimus Prime, Sport Billy, Mirek Dušín a Standa Gross do předsednictva rady OSN! Bay je blázen ve svěrací kazajce s motivem hvězd a pruhů, který čas od času ve svém luxusním blázinci vynechá sedativa a natočí něco podobného. Místní znalci oceňují, jak si nabubřelý Michael pohrává s hloupostí námětu, ale pro mě je to odírání jeho genitálií o ostnatý drát plotu nataženého kolem cvokhousu. Nicméně svět je plný bláznů, takže možná, že já jsem za tím plotem a to všechno se děje venku mimo areál léčebny, ale to můj náhled na věc rozhodně nezmění. Ostatně, o dva roky později mu krom sedativ přestali dávat i studené zábaly a všichni víme, jak to s pokračováním o transsexuálních robotcích dopadlo. Jen aby na mě teď drobinkami nezaútočil rozhořčený decepticonský toaster.. (08.11.2010)