Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
„To by ma zaujímalo, prečo ty ma niekedy normálne nepozdravíš. Prečo mi nepovieš ´dobrý deň´?" – „Pretože nás už neučíte.“ – „Aha. No vidíš. To mi nenapadlo.“ Oscarový úspech Jana Svěráka takmer zničil (niektorí tvrdia, že zničil), čo v praxi vyzerá okrem iného tak, že behom 11. rokov, ktoré uplynuli od premiéry Kolju, nakrútil len dva (!) filmy. To už je pomaly na úrovni Jamesa Camerona. Nakoniec si za svoj najbližší projekt vybral malý, civilný, komorný a osobný film so slabým rozpočtom a „obyčajným“ scenárom. Dej má tempo, práca s uvoľnenými hercami je bezchybná (krívajúci Ondřej Vetchý) a dialógy a hlášky radosť počúvať ("Já už tady nejsem rád."; "Prosím tě, jak se múžeš dívat na takovýhle kraviny při tvým vzdělání?"; "Hekáš tady, převaluješ se tady."). Vydarenému divadielku panuje príjemná melancholická nálada, ktorá je často unavená, ale takmer nikdy nie tragická. Výsledkom je hravý malý veľký film o tom, že sa nemeníme (viď. potitulková pasáž vo vlaku). Koniec mi pripadal taký nejaký... nijaký. A niektoré veci ma nebavili (wtf pád z bicykla). Inak ale príjemný film s peknou atmosférou (a pesničkou Jaroslava Uhlířa). ()
Ve své podstatě strašně jednoduchý a až příliš obyčejný moudře laskavý film, s několika smrtelnými fóry (Mluvkova svatba), trapnými erotickými sny a extrémně zbytečným a rozplizlým letem v balóně. Herci jsou ovšem špičkoví, a Svěrák je prostě k sežrání (přišlo mi, že jeho role má mnohem blíž k Brodskému v Babím létu, než ke Svěrákovi, tak jak ho známe třeba z Kolji). Není to Svěrákovic nejlepší film, ale je to zdaleka nejlepší český film za posledních několik let. ()
Veľmi príjemné, ale dve hodiny po odchode z kina už mi to silne vyšumelo. Skoro mám chuť nazvať to "jednohubkou". Dlho som mal pocit, že sa Zdeněk scenáristicky a Jan režijne krotia - potom som pochopil, že je to zámer, aby to celé pôsobilo civilnejšie, nie len ako prehliadka hlášok a vizuálne vymakaných detailov, kúpucich sa v efektnom zlatistom svetle. Jan sa vybláznil vlastne iba v záverečnej scéne s balónom, tam je jasne citeľný jeho rukopis. Tak alebo tak sú "fľaše" na vyššej úrovni než čokoľvek z kategórie "klasický súčasný český film" (vrátane zúfalca Hřebejka... o vypáchnutom Menzelovi ani nehovoriac). ()
Asi nejlepší domácí komedie posledních let připomíná, že i dnes lze vyprávět a natáčet o citlivých věcech života s nadhledem, taktem, vkusem, vtipem, moudrostí. Určitě mnoho ve filmu znamená kamera (nejen záběry Prahy, ale i nemilosrdné detaily obličejů obou protagonistů). O bědách a slotách devadesátých i pozdějších let na minimální ploše, sevřeně střídmými prostředky, LÁHVE říkají takřka vše. Tápavé ztrácení a znovunacházení manželské lásky se v závěru filmu mění v její rehabilitaci (odzbrojující Svěrákovo přiznání, že při psaní scénáře hojně čerpal z vlastního soukromí; musí žít s nadmíru velkorysou a chápavou manželkou; všechna čest a sláva). Zdá se, že režisér byl v tomto případě i tak trochu scénáristou. Filmu to určitě prospělo. A českému divákovi, hladovému po kvalitních domácích novinkách, jistě také. ()
V dnešní době nesmyslného ´kultu mládí´ je tohle učiněný poklad a také typicky svěrákovský balzám na duši. Žádný vyřvaný humor (před filmem běžel trailer na Božského Evana se Stevem Carellem a zvedal se mi pajšl), ale velice inteligentní příběh plný životních mouder a postřehů, který člověku vyvolá permanentní úsměv na tváři a třeba, při nádherném milostném vyznání v balónu, i rozněžní tak, že koupíte své drahé polovičce po odchodu z kina květinu :o) PS: Krásná paralela (jedna z mnoha ve filmu) ze Svěrákových postřehů je třeba hned ta úvodní. Mám kamaráda, dvoumetrový chlap jako hora, učil na střední hotelovce dějepis a češtinu. Říkal mi, že po půl roce, vždycky když nasedl do tramavaje, se kterou do práce dojížděl, měl úplně svíravý pocit v hrudi (bez tiků a prášků pana Svěráka) z pocitu, že zas bude muset odolávat atakům drzých spratků. Nejhorší prý byli synáčci bohatých tatíků, kteří nějak finančně pomohli škole (viz.ve filmu synáček tatíka, který financoval "běžeckou dráhu"), protože ti věděli, že jsou tímhle krytí, že se jim nic stát nemůže. Ani ne po roce to kamarád s učitelováním zabalil, nevydržel s nervama. Mokrou houbu na studenty neždímal, Váš film neviděl, ale věřte, pane Svěráku, že by Vám hluboce rozuměl :o)) ()
Galerie (25)
Zajímavosti (88)
- Některé věty paní Tkalounové (Daniela Kolářová), opravdu pochází z úst samotné manželky Zdeňka Svěráka Boženy. (Pierre)
- Zdeněk Svěrák (Josef Tkaloun) hrá na konci filmu sprievodcu vo vlaku. Úlohu sprievodcu vo vlaku si už raz zahral pred 25 rokmi v TV filme Svatební cesta do Jiljí (1983). (Raccoon.city)
- Ačkoliv film nefandí technizaci a automatizaci, jeho vznik mohli zájemci sledovat na oficiálních stránkách filmu, které již však nejsou funkční. Stránky umožňovaly nahlížet do zákulisí a zprostředkovat dění na place včetně portérů různých filmových profesí či rozhovorů s tvůrci. (mar48)
Reklama