Hory mají oči

Na dnešné pomery takmer delikátna vyvražďovačka, ktorej vyvrcholenie trvá prakticky celé druhé dve tretiny filmu. Šťavnaté, morbídne, vizuálne atraktívne, primerane akčné, správne čiernohumorné. A scenáristicky výrazne upgradujúce jednoduchší originál Wesa Cravena z roku 1977. (19.09.2006)

Jakkoli se Alexandre Aja po tomto filmu jevil jako naděje hororového filmu, zpětně nakonec Hory mají oči zůstaly jediným jeho umělecky výraznějším dílem. Navzdory relativní nesympatičnosti postav totiž zapojují řadu filmařsky inspirativních postupů, které na jedné straně počítají s našimi žánrovými zkušenostmi a na druhé straně je nenaplňují tak, jak bychom očekávali. Nejvýznamněji to platí pro hlediskové záběry a vůbec problematiku hlediska v hororovém filmu, kterak jsem se snažil tehdy vysvětlit ve své analytické stati. (Jde o práci z druhého semestru na vysoké, což žel zahrnuje i poněkud sešněrovaný jazyk. Je v ní ale přesto několik pěkných postřehů.) (13.02.2016)

Už sa teším na deň, kedy uvidím Ajov ďalší film, ktorý odstráni jedinú vadu remaku The Hills...a tým je nevyrovnanosť scenára (našťastie môžme ďakovať za unrated verziu, ktorá pomer medzi kľudom/akciou vyrovnáva v prospech druhej zložky, čím výrazne zlepšuje temporytmus filmu). Podobne ako Wayne Kramer v Running scared aj Aja predvádza mimoriadne pôsobivé hranie sa s obrazom a zvukom (tak ruchovou stopou, ako i soundtrackovým podfarbením). (08.06.2006)

Alexandre Aja se svým prvním hororem zařadil mezi mé oblíbené tvůrce. Noc s nabroušenou břitvou je dokonalým úkazem perfektně zvládnuté hororové režie. Jako divák jsem byl napnutý od samotného začátku, velice chytré titulkové sekvence, až do naprostého konce, i když ten tak kvalitní nebyl. Proto se není čemu divit, že jsem s napětím očekával jeho nový film, remake Cravenova krváku Hills Have Eyes, nadšeně sledoval zahraniční hodnocení a četl články na fanouškovských webech, kterých se vyrojilo opravdu spousta. Dokonce i první kritiky u nás se zdály velice kladné, vyzdvihovaly brutalitu snímku a spekulovaly o tom, kolik diváků nejspíše opustí sál a to se mi velice líbilo. Jenže veliké očekávání také může přinést přímo obří zklamání, o čemž vás přesvědčím v zápětí. Jak už má Aja ve zvyku, dříve než nám pustí úvodní titulky předsunuje nám nějaký záběr, abychom se mohli pořádně natěšit na věci příští. Tentokrát je to pohled na poušť, kamera se nechává unášet vodou a nakonec můžeme sledovat vládní techniky při jejich práci. Právě krajina bylo to co mě zarazilo. Je to sice paradoxní, ne že bych nevěděl, kde se bude příběh odehrávat, ale nečekal jsem, že i poušť dokáže být tak pustá a nezajímavá. Maxime Alexandre sice dělá co může, ale to se mu daří spíše jen v těch částech, které se odehrávají v temnotách nebo mimo samotné dění. Například záběr na opalující se dívku je opravdu povedený, tady musím pochválit všechny, herečkou počínaje a kostyméry konče. Jenže to jsou asi tak všechny klady. Ve dlouhé stopáži se objevila jediná opravdová lekačka, při které jsem vyskočil metr vysoko a tím končí i hororovost. Je mi velice líto, že to musím takhle naostro říct, ale Hory mají oči jsou opravdu nuda. Baxter a Maxime sice odvádějí svou práci, ale zbytek štábu jakoby zaspal. Marnost nad marnost. Alexander se snaží ze scénáře vytěžit co nejvíce jde, ale doplácí na neuvěřitelnou tupost MPAA, která tvůrce film donutila přestříhat. Nedočkáme se tak žádného (!) brutálního záběru, zato si však dosyta užijeme kolísající atmosféry, která je nevyrovnaná převážně mezi klidovými mezifázemi a bijáckými scénami... Musím naprosto souhlasit s Tuxedem, který v krátkém komentáři naprosto shrnuje všechny mé pocity, především pak soundtrack, který je netradičně zoufalou mutací westernového brnkání a hororového bouchání. Zároveň si však myslím, že snímek nemůže zklamat každého, proto vám doporučuji, abyste moc neočekávali a nechali se pomalu unášet příběhem. (11.05.2006)

To, že radioaktivní spad má negativní dopad na havíře z Nového Mexika je fanouškům hororu známá věc. Otázkou jen bylo, jak se remaku Cravenova filmu zhostí ten bezskrupulózní bastard Aja, no a on názorně předvedl, že pokud mu nehází scenárista krvavá topora od krumpáčů pod nohy, je schopen natočit ve svém žánru nadprůměrnou věc. Doteď jsem si myslel, že z té vesnice pro jaderné testy zbyl jen profesor Jones a pomuchlaná lednička.. (12.05.2009)