Obsluhoval jsem anglického krále

Chápu, že kniha, potažmo film chtěl nějakým způsobem „nastavovat zrcadlo“, když už použiji oblíbené hlášky z jiného Menzelova díla, složitým českým dějinám. Ale ono všechno působí tak odtažitě, že mě mnohdy napadlo, ve kteréže krajině tohle vlastně vzniklo. Pominu diskutabilní pohled na nakládání se sudetskými Němci, neboť mi – na rozdíl od pana režiséra – přijde zavádějící prezentovat černobíle jednoznačné stanovisko, a pár jedovatých slin raději vyplýtvám na herecké obsazení. Ať byl původní herecký výkon Ivana Barneva jakýkoliv, český dabing jej zprznil nehorázně. Z pusy, otvírané jako kdyby si nechtěl spálit patro horkým bramborem, vydává zcela neodpovídající slova a svou polohou neškodného blbečka se zcela míjí s vážně „naladěným“ Oldřichem Kaiserem, jenž by snad měl připomínat Dítěteho starší verzi. Ani trochu. Dojmu cizosti napomáhá rovněž množství německých a do češtiny netitulkovaných vět, jimž bych tak jako tak dal přednost před lámanou poněmčenou češtinou Julie Jentsch. Kvůli titulnímu hereckému páru a kvůli režii, která není chladná pouze při „slintání“ nad pěknými děvčaty a stoly prohýbajícími se pod nánosy jídla, mi bylo lhostejné, kam příběh směřuje a co se nám lopotně snaží sdělit. Jiným iritujícím faktorem Krále jsou špatné a přesto nadužívané digitální triky. Působí velmi rušivě. Stejně tak nesmyslný „retro“ prolog, připomínající němé grotesky a přitom obsahující mnohem méně prvků němé grotesky než následující minuty, kde již vůbec nejsou žádoucí. Spílat tvůrcům za reklamu na pivo (jakkoliv oblíbeného to moku Hrabala), táhnoucí se jako nit celým filmem, už nemám sílu. Zdlouhavý, nezajímavý, povrchní, ukrutně nedramatický, od podstatných motivů osekaný; takový je (asi na delší dobu poslední) zfilmovaný Hrabal. 30% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, kiddo, Nathalie, Radek99, Cervenak, Bluntman, Davson, liborek_, Aiax, numi (18.10.2008)

ČEŠI NEBOJUJÍ. "Starosvětský" - ano, tak to bude. Menzelův nový film působí jako poslední zastávka rušné tramvajové linky. Jako místo, kde můžete v klidu rozjímat, místo, kde končí shon města a začíná příroda, jako místo, které je hraniční a na kterém si uvědomíte, co má význam. "Chtěl jsem být milionářem." A při tomto, "nic víc, nic míň" životním cíli, se náš hrdina dopouštěl osudových chyb - tu z hlouposti, tu z lásky a netušil, jak ho těch několik desetiletí semele. A až ke konci života pozná, co má význam. Tohle je klasický Jiří Menzel a Bohumil Hrabal (ten filmový) - tak, jak ho vnímám já a tak, jak si jej pamatuji. Spolu s překrásnou kamerou, zástupem kvalitních herců s charismatickým Oldřichem Kaiserem v čele či unikátní dobovou atmosférou to pro mě znamená nejlepší film roku 2006. Ach, jaká ironie, že počkat jsem si na něj musel až do třetího měsíce roku nula sedmého. Vím, snímek má chyby, ale vzhledem k bídné produkci v roce minulém a hlavně s přihlédnutím k tomu, že naprosto nechápu absolutní odsouzení či odpady některých, přidávám z devadesáti na sto. ZDE MAJÍ DOBRÉ PIVO. SEM BUDU CHODIT. (06.03.2007)

Když je kolem filmu takový humbuk, většinou se potvrzuje pravidlo, že se nejedná o nic závratného. Dobrý film si pozornost zaslouží sám sebou, nikterak masivní reklamní kampaní. Úctyhodnou řadu filmových klenotů už pan režisér Menzel pustil do světa, ale Anglický král se k nim rozhodně nezařadí!! Shovívavě opět pohlíží na hříchy svých hrdinů, ti jsou opět křehcí a zranitelní, přesto z životních křivd a bolístek vycházejí vítězně. Bulharský herec Ivan Barnev neměl projít prvním kolem castingu, za to Oldřich Kaiser je bohužel žalostně nevyužitý!! Filmu nesluší ani žánrová roztěkanost, na druhou stranu ale kamera Jaromíra Šofra dokonale plnila svou roli!! Ve výsledku je ale společně s Kaiserem či Martinem Hubou jen zbloudilou duší v nemastném projektu!! Dvě a půl.. (19.01.2007)

Kdo jiný by měl filmově ztvárnit lépe film „Obsluhoval jsem anglického krále“, než Jiří Menzl, jeho předešlá úspěšná tvorba hrabalovských titulů, a také přátelství k tvůrci příběhu, je k tomu přímo předurčovala. Hrabal byl vždy velmi žádaný. Jeho knihy, svého času, byli oblíbeným tématem v totalitním čase české literatury, a kdo neviděl Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti či Oscarové Ostře sledované vlaky, byl považován za kulturního neznaboha. Oscarový režisér Československého filmu, Jiří Menzel se pokusil natočit stěžejní dílo Bohumila Hrabala, vyprávěné retrospektivní vzpomínky chudého pikolíka, který na sklonku svého času, hledá v paměti utkvělé příhody, které prožil v třicátých letech. Film má méně dobrých momentů ve srovnání z předešlé tvorby Jiřího Menzla, ale taky dost únavných scén, které tam být nemuseli. Film ke konci už ztrácí kouzlo, umělecká gradace tam není. Filmu by více prospělo méně okázalosti, ale více filmařské poezie v hrabalovském duchu, která byla v dřívějších filmech toliko prezentována a divákem žádaná. (05.11.2007)

Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. (15.01.2007)