Bestiář

Tak tohle bylo silné kafe. Člověk zdaleka nepotřebuje denně sledovat Felliniho nebo Wajdu, ale tohle? Co to mělo být? Je tu s nepříjemnou pachutí na patře cítit, že se tu neopisovalo ze života, ale jen četlo z nepříliš dobrého scénáře. Ba přímo příšerného. Karolína je sličná (dle vkusu) studentka filosofie a školitelka v nonverbálním chování. Jejímu životnímu bilancování chybí už od samého počátku jiskra i náznak ironie, stejně jako v tuzemské kinematografii toliko potřebný nadhled a PŘIROZENOST. Alex je nevyzpytatelný pracháč, nečitelný a náladový čtyřicátník, který se stává Karolíniným osudovým mužem. Tihle dva se náhodou potkají a prožijí vztah plný vzletů a pádů. A milostné drama je na světě. Ale ouha - brzy to začne (nejen v jejich (ne)vztahu) náležitě skřípat, nastupují další muži (takový farmář Matonoha, seč se snaží, vyznívá naprosto zbytečně), kteří mají zoufalé Karolíně pomoci zapomenout a ona má opačnému pohlaví nadělit stejnou mincí. Začneme se motat v kruhu, dialogy budou otravně šustit, zrovna jako zbytečné vnitřní komentáře hlavní hrdinky. Neznám ze svého okolí JEDINÉHO člověka, který by v daných situacích něco tak směšného a absurdního vyslovil. Pointa je v nedohlednu, mnohdy umělé postavy jsou neukotvené v příběhu, žánrově to celé minimálně tápe, camea jsou křečovitá (Marta Kubišová, Miss Doleželová atp.) a product placement náležitě děsí. Sebevědomé vysokoškolačce horko těžko uvěříme, že se nechá neustále podrážet ze strany náladového Alexe. Jejich milostnému poutu nelze věřit. Tvůrci se nás pokouší naladit na hru, jak že to ve světě mužů a žen funguje, ale každý ve výsledku víme, že to chodí „kapánek“ jinak. Film ze života, ale bez života. Bulvárem štvaná Bára Nesvadbová a její komerčně úspěšná kniha se nakonec staly špatnou volbou. Herecky to je tak padesát na padesát. Pánové Roden i ministerský předseda Vašut potěší, naopak slovenská herečka Danica Jurčová je pro svůj mužský protějšek nedůstojným partnerem. Snesl bych i afektovaný český dabing její postavy, ale nerealistické kompletní postsynchrony jsou už neuvěřitelným klopýtnutím!! Z technické stránky potěší snad jen kameramanským nadstandardem viděná Praha F. A. Brabce. Díky němu vypadá Bestiář jako svižná, moderní a lechtivá záležitost, v hloubi je však jen nemastným zklamáním, které mnohdy srovnávanému a rovněž vypulírovanému Románu pro ženy nesahá ani po kotníky. Umělý a emočně nadobro prázdný svět v dalším zbytečném českém filmu!! Hodně usmolené **. (05.10.2008)

Barbaru Nesvadbovou za spisovatelku nepovažuji, respektive jedna její kniha, kterou jsem ani nedočetla, mi stačila bohatě k tomu, abych s dalšími čas neztrácela. Možná proto jsem napoprvé neobjektivně dala 1*, dnes to napodruhé a s odstupem vidím tak na 50%, fakt je, že té dívce svým způsobem velmi dobře rozumím. Každopádně scénář (nikoliv příběh) je skutečně ubohý...má to na víc a mohlo to být něčím víc. A jinak? Čím to, že ve většině současných filmů, je mi tak zajímavého herce, jakým je Karel Roden, většinou líto, protože nemá co předvést? (21.07.2008)

No, to byla tedy zase podívaná! Občas to sice bylo vtipné - až šílené (viz páv), ale když máte za hlavní hrdinku takovou připitomělou slepici, která si plně zaslouží mít za partnera jednoho z těch úchylů (nebo přinejmenším "divných týpků"), co jich bylo ve filmu plno, dopadne to špatně. Smutné je, že takové ženy - jako je naivní a hloupá hrdinka filmu - skutečně existují... a zahanbují celé ženské pokolení (i když se tvůrkyně pravděpodobně pokoušely zahanbit muže a ukázat je jako sbor tupých zvířat). Výběr "exotů" v tomhle filmu skoro překračuje meze - osobně nevěřím, že by si spisovatelka mohla vymyslet podobné typy, kdyby se s nimi skutečně nepotkala. Ani Roden ani Vašut nemůžou situaci, už od začátku upadajícího filmu, vylepšit, a to je skutečně, co říct. Jediné, co bylo na tomhle filmu pěkné, je hudba... a taky těch pár lepších vtípků. Odpad to sice není, ale nemá to do něj daleko, a jestli je tohle pohled dnešních českých rádoby "feministek", tak to je fakt síla. (10.07.2008)

Když jsem na to náhodou narazil v televizi, hned mě zaujal úchvatný zjev Danici Jurčové, a zatoužil jsem film vidět - a v podstatě bezmezně mě nadchnul. V první řadě skutečně hlavně díky ní, mohl jsem na ní nechat oči a je zde úžasná a absolutně bezchybná. A to navzdory tomu, že zde hrála studentku vysoké školy v době, kdy jí už bylo 31 let - vůbec jsem to na ní nepoznal! Její vrstevnice Čvančarová, ač o 2 roky mladší než Jurčová, zde naopak vypadá výrazně starší, a když se poprvé objeví v ději, považoval jsem ji mylně za Karolíninu matku! (A mimochodem je zde trapná jako vždy, nikdy jsem té herečce nepřišel na chuť). Stejně tak Roden je zde tradičně výborný, ten chlapík je prostě pokaždé sázka na jistotu. A konečně mě zde strašně bavil i Vašut, což je s podivem, protože ho jinak hodně nemusím. U jeho scény s pávem jsem málem umřel smíchy - dokonalost! Za druhé se mi ten film líbil díky tomu, jak detailně se věnuje vystižení patologického vztahu mezi Karolínou a Alexem (narážka na Pianistku Elfriede Jelinek zde určitě nebude náhodná). Kdyby byl film jen o tom, fungoval by i tak - další mužské postavy, točící se kolem Karolíny, mi tam ale nevadily, film je díky nim zajímavější (a nemyslím si ani, že by tyto postavy byly nějak přehnané nebo zkarikované, podle mě docela věrně ztělesňují určité typy, podobně jako sama Karolína). A konečně mě na tom nadchly i atraktivní lokace a krásná kamera F. A. Brabce, která z filmu činí velmi příjemný a prosluněný zážitek. UPDATE 11.5.2024 Na podruhé jsem u toho málem usnul nudou, protože se tam děje naprostý hovno, je to otravně prolezlé product placementem a zoufale nevtipné, a dialogy a herecké výkony jsou něco příšerného, takže ten film obsahuje prakticky vše špatné, na co jsme u většiny českých komedií zvyklí, a z toho důvodu nechť skončí v zapomnění (což je stejně jen otázkou času). (07.09.2018)

Pravý opak Románu pro ženy, žádná sonda do života, ale jen čistě zábavná filmová realita. Pavláskové filmy můžu, s autorkou knižní předlohy se teprve vyrovnávám, ale začínám si myslet, že Pavlásková na to šla líp ;) Respektive po přečtení Řízkařů, Bestiáře a rozečtení Života na nečisto mohu dílo Barbary Nesvadbové hodnotit o něco šířeji, než všichni ostatní, kteří pomlouvají bez toho, že by se jejích knih jenom dotkly. Barbařina v mnoha rysech přiznaně autobiografická hrdinka proplouvá útlými knížečkami bez ambicí stát se i filmovou hrdinkou a je to na ní znát. Ale stalo se něco jiného a tak soukromé výpovědi o intimním životě jedné Karly z Vinohrad rapidně mění na vážnosti. Až dočtu celé dílo autorky, zhodnotím to pravděpodobně tak, že kniha je kniha film je film, a v tomto případě se skvěle doplňují, protože co mi chybělo při čtení, doplnila jsem zážitky z kina - a co mi chybělo v kině, doplnila jsem literaturou. Zatím jsem alespoň rozklíčovala ty rozdíly ve filmovém scénáři, které ustoupily zejména hereckým představitelům a představám producentů (politik Marek Vašut a spolužák Kryštof Hádek především) a ty, které jsou do nejmenšího detailu všude stejné (ironická vdovská epizodka Miroslava Etzlera). A jak jsem tak nakukovala do Pohádkáře, Barbara nám dozrává a v podstatě by bylo skvělé, kdyby nezůstalo jen u jediné adaptace ;) Konečně Danica by snesla další podobně velkou výzvu, aby nám moc nestagnovala... (17.02.2009)