Indočína

Činí se, větrolamy dění, jako Casablanca. Nezničitelnými činy. Truchlivě omlazující vizuální "velkoportrét" horoucí romance. Tlukot zamilovaných srdcí zahalen suknem časů nehostinných. Příliv lásky silné a houževnaté na pozadí náruče macešské. "Belle de Jour" Catherine Deneuve jako „vévodkyně“ plantáží oplývající vnitřní zanícenosti a silnou vůlí. Uhrančivě pohledný a hříšně přitažlivý důstojník Vincent Perez v načechrané elegantně svůdné sněhové i černé uniformě rozpíná svá charismatická objetí, proti jejichž dotykům nelze být imunní. Krajinné exteriéry "kolorují" prostupující výpravný půvab i trýzeň v pozvolném a neuspěchaném rytmu vyprávění. (01.08.2013)

Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné. (18.10.2011)

Indocina je poutavym a ojedinelym pribehem z exotickeho prostredi koncici kolonialni ery, ktery obsahuje mnoho pribehovych rovin a vsechny do jedne jsou strhujici. Vytecna je take C.Deneuve a prostredi, ve kterem se film natacel, ovsem pro me byl fil misty zbytecne natahovany a s par hluchymi misty. A bohuzel je to take film spis na jedno shlednuti... (16.02.2005)

Tento krásný film o Indočíně, jedné plantáži patříci ženě, která se stará o dceru zemřelích manželů. Plantáž na kaučuk vydělává a na vše s ní dohlíží její otec, který hledá zalíbení v otrokyních. Ona prožila mnoho zamilování, hodně lásky a mnoho mužů. Ale osud ji přivedl dalšího...To vše během Francouzského kolonizování Indoríny. Film je vyprávěn retrospektivně majitelkou plantáží. Jde o krásný mix osudové lásky, citů, svobody, cti a Indočíny. Krásná hudba, která perfektně podbarvuje obrazy, jenž s nádherou snímá úžasná kamera. Hudba vyvolá mrazení v zádech. Krásně napsaný příběh s výbornými hereckými výkony hlavně Catherine Deneuve a Vincenta Pereze. Režiséra moc neznám, ale tímto filmem si udělal slušné jméno. Jde o krásný a pomalý příběh, který stojí za to vidět. Film mi hodně připoměl Posledního Císaře od Bertulocciho. Možná jednou nevýhodou filmu je jeho délka a pomalost, proto jen 4 a 1/2 *. (26.03.2005)

Ďalšie utrpenie absolvované per partes, pretože na jeden záťah by som to nezvládol. Prečítal som si zopár komentárov, aby som sa chytil, ale nič. Píšu fanúšikovia Catherine Deneuve, obdivovatelia prírody, poslucháči Doylovej hudby, ako aj milovníci ľavého spektra politiky. Ja som Catherine vnímal ako modelku, ktorá sa v každom zábere predvádza v novej garderóbe, viem, že silný príbeh sa nepotrebuje nechať zaskakovať prírodou, ani hudbou a tiež, že skok z feudalizmu do socializmu je beznádejným skokom. Film sa tvári, že disponuje košatým príbehom. Príbeh je však plochý, postavy figúrkovité, herci nevýrazní. Jednu hviezdičku preto venujem užívateľom, ktorí film videli inak a druhú akademikom za Oscara. (19.08.2013)