Faunův labyrint

„Aj v tme sa môže objaviť svetlo.“ Jeden z najsilnejších filmov, aké som videl. Už aj idiotovi by malo byť jasné, že Guillermo del Toro nakrúca vydarené filmy len mimo USA (česť výnimke - HELLBOY). Vo FAUNOVOM LABYRINTE si evidentne zobral za hlavný predobraz vlastný starší hispánsky kúsok, u nás známy pod trápnym distribučným prekladom DEVIL, no poučil sa z jeho drobných nedostatkov a bez hanby nakrútil brilantne brutálnu kombináciu opantávajúcej lesnej rozprávky s krásne mrazivou surovou poetikou (titulnú melódiu si budete pobrukovať ešte aspoň tri mesiace) a historického vojnového eposu o partizánoch a jednej sklenenej fľaši. Povznášajúca horská výprava, nezabudnuteľné masky (tentokrát sa režisér vďakabohu drží s čudnými počítačovými trikmi pri zemi, takže pozoruhodný vizuálny dojem kazí len ropucha), výborné herecké výkony všetkých zúčastnených (vrátane španielčinu sa memorujúceho Američana Douga Jonesa) a scény trhajúce srdce (pôrod, záver). Kino Považan 2008 (2x) (10.02.2008)

Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly. (23.10.2007)

Faunův labyrint mě dokázal nadchnout snad v každé minutě. Už dlouho mě nic natolik nepřekvapilo a nejde jenom o nadšení z čehosi vymykajícího se z běžné hollywoodské šedi. Labyrint není jenom jiný, on je i skvělý. Nenapadá mě film, ke kterému bych jej přirovnal. Nenapadá mě totiž žádný film, který by tak mistrně skloubil fantasy pohádku se syrovým válečným dramatem. Guillermo del Toro dokázal, že oplývá opulentní imaginací, a dokáže s ní zacházet mnohem obratněji než takový Tim Burton. Nadreálné výjevy jsou nám servírovány v menších dávkách a nikdy nepůsobí samoúčelně. Do poslední minuty není a ani nemá být jasné, který ze dvou světů je pro příběh důležitější. „Alenkovská“ návštěva říše divů je pojata s podstatně větší mírou invence než kdy dřív, pointu lze chápat přinejmenším dvěmi způsoby a teprve při zpětném pohledu plně doceníte všechny vrstvy tvořící ve finále příběh, jenž dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. Zpočátku vám asi mnoho věcí nebude dávat smysl, ale nechtějte odpovědi logické a nechtějte je hned. Nechte se postupně vtáhnout do fascinujícího světa na pomezí snu a reality, dobře sledujte a pečlivě naslouchejte. Ale proč vám to vlastně říkám, Labyrint nepotřebuje příručku k použití. Prostě naberte odvahu a vstupte do něj. Je těžké vyjít nepoznamenán. 95% Zajímavé komentáře: Superpero, mm, Desperado, stration, Amadeo (03.03.2007)

Vůbec nevím jak se mám vyjádřit k filmu, který bych si žánrově určitě dobrovolně nevybrala. Z těch dvou linií, jak tou vojensko-partizánskou a nebo tou fantazy bych si nevybrala asi žádnou, ale výborné zpracování se tomu nedá upřít. Asi jsem byla nejvíc nadšená hudební složkou celého projektu. Já vážně horory nemusím. Nicméně Filmová výzva 2016 je splněná. (24.05.2016)

Je neuvěřitelné s jakou bravurou umí Guillermo del Toro propojovat krutý svět dospělých a imaginativní svět dětí. A to vše v lehce hororové stylizaci. Navíc díky hlavní hrdince (Ivana Baquero) působí přechody mezi oběma světy jako něco naprosto samozřejmého a reálného. Byť je konec maličko předvídatelný, je natočen tak vkusně, že řadí snímek mezi nezapomenutelné zážitky. (02.09.2008)