Babel

Potřetí tři příběhy, aneb sázka na jistotu. Inarritu natočil opět v podstatě jedno a to samé a z části jsme mu všichni opět skočili na špek. Babel je jednoznačně nejvíce artovním snímkem v jeho keriéře - potažmo se jím alespoň snaží být (celková kompozice, myšlenková síla, použítí hudby a hluchých scén, ruční kamera). Trojice příběhů je tentokráte spletena dohromady poněkud jednodušší a divákovi vstřícnější formou, která nevyžaduje takový timing a souslednost scén resp. preciznost střihače. Narozdíl od předešlého režisérova snímku se dá Babel naprosto bez obtíží pobrat už napoprvé. Herecky nikterak převratné, spíše standartní, spousta scén působivých (střelba na bus, scény z "východu") a formální stylizace jak se patří správně strohá, s minimem barev. Úsporné, jednoduché a vcelku syrové, jen již je to jaksi celé trochu okoukané. (17.08.2007)

Ińárrituovská šablóna znova vyšla! Spojiť však tieto tri príbehy, ktoré sa v jednom bode spoja, nie je až také umenie ako bolo v predošlých dvoch filmoch. Rovnako ako aj tento (okrem marockej línie) nevyvolal vo mne toľko emócií a citov ako som chcel. Nie žiadne, tých bolo dosť, ale pocit z filmu nebol až taký intenzívny ako som myslel, že bude. Cez to všetko sa niektoré sekvencie a scény hlboko uložia v mojej pomäti, gradovanie je excelentné, strih a načasovanie scén je presne tam, kde má byť a usádza diváka v kresle stále hlbšie. Pitt konečne znova zistil aké je to poriadne si zahrať a jeho korenenie komerčnými zarábačkami snáď už skončilo a ja chcem Ińárrituove ďalšie troj-príbehové bomby! 95%. (29.10.2007)

Iñárritu mne fascinuje tím, jak lehce dokáže prostřednictvím intenzivní formální stránky budit emoce. Fascinuje mne i tím, jak dokáže vzbudit maximální zájem o naprosto cizí lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Je zatraceně chytrý vypravěč. Ví, že mnohem klíčovější jsou situace, které jsou nám možná vzdálené tím, že jsme nezažili byť nic jim bližšího, ale jsou o strachu, který moc dobře známe – o jedné osudové chybě, o ztrátě milovaných. Babel je jiný než 21 gramů. Mozaika je tu mnohem srozumitelnější běžnému konzumentovi, žádné významnější hrátky s časem a přec jí nechybí potřebná rafinovanost. Výkony jsou excelentní, ať už mluvíme o neznámých tvářích a nebo o vrásčitých uplakaných očích Brada Pitta. Iñárritu natočil další kousek „s duší“, něco takového se dvakrát po sobě podaří málokomu. 4 a 1/2* (20.05.2007)

Na tento film jsem slyšel ze všech stran samou chválu, ale mě to nějak nechytlo. Na první pokus jsem to vypnul asi po 30 minutách, na druhej pokus jsem to dokoukal do půlky a tu druhou půlku jsem pak dokoukával další den. Film se skládá ze 3 částí (marocká, mexická a japonská), který jsou spolu tak nějak okrajově propojený. Jediná část, která za něco stála, byla ta marocká. Sice je to poněkud diletantsky natočený (střela z pušky si zřejmě během letu řekla, že Cate Blanchett je na vodstřel, tak udělala obrat, obletěla autobus kolem dokola a trefila se do tý krávy), ale budiž. Dalo se na to celkem koukat. Mexická část o nějaký chůvě a její cestě na svatbu a ze svatby mě nebavila vůbec. A japonská část s hluchou japonkou byla úplně mimo. Opět další důkaz, že jakmile se někdo snaží v Japonsku točit film, dopadne to zhruba stejně, jako snažit se hrát v Somálsku lední hokej. Takže ta marocká část je dejme tomu tak na 3-4 hvězdy, mexická na 1 hvězdu a japonská je pomalu zralá na odpad. Celkově týhle spatlanině dám 2 hvězdy, ale možná to je až moc. (21.05.2014)

Babel sice není tak efektní, šokující (bezmezné násilí, bojoví psi) a depresivní (dusná past v podobě nového bytu určeného k milostným radovánkám) jako Alejandrův debut Amores Perros, přesto bude popcorn opět nepříjemně drhnout v krku a colu si pro tentokráte raději ani nedáte. Opět vznikl mezinárodní film, opět se díky němu pohybujeme v náročné narativní struktuře. Divák se tentokráte orientuje podstatně lépe (i když u 21 gramů nešlo rozhodně o žádné mínus, přesto Alejandro zvolil divácky poněkud vděčnější cestu) a sledujeme tak tragickou událost jedné zbloudilé střely, která se odehraje kdesi v Maroku, ale vzápětí se šíří rychlostí blesku i do dalších částí světa, kde přidává další střípky do logicky fungující mozaiky. Nehody a útrapy nepřicházejí z čistého nebe, ale jsou výsledkem náhod a nerozvážných omylů. Originální režisér, který se v poslední době stal velmi žádaným zbožím, tímto snímkem uzavřel vskutku výstavní „trilogii“, kdy první snímek představoval spletitý příběh na úrovni velkoměsta, druhý snímek se pustil na mezinárodní pole a Babel své putování ukončil v globálním měřítku. I v Babelu se dotýká ožehavých témat (terorismus, imigrace), i těch zcela lidských (propast odloučení, ztráta komunikace). Dokonale vypiloval svůj jedinečný vizuální styl, každý příběh má svoji atmosféru, rytmiku i melodiku. Lokace jsou dokonale vybrané, od poeticky větrné marocké pouště až k extramodernímu, střihově bohatému Tokiu. I práce s herci mu jde náramně – tlumeného (za mě výtečného) Brada Pitta nechal s jeho věkovými nedostatky, nenalíčeného, s šedými vlasy, Cate Blanchett sice celý film jen leží a trpí, ale i tak nesklouzla k sentimentálnímu ztvárnění bezbranné ženy. Velice ale potěší chůva Amelia v podání Adriany Barrazy, Mustapha Rachidi v roli Abdullaha, otce dvou chlapců, stejně jako talentovaná Rinko Kikuchi, jejíž svět je pod tíhou nekonečné hluchoty a jež se snaží své sexuální zkušenosti získat docela agresivním způsobem. Ińárritu sice v mých očích natočil poněkud „chladný“ film bez (úplně) emocionálního náboje předešlých počinů, přesto mě zasáhnul o notný kus více (stejně jako v případě Little Miss Sunshine) než Oscarem za nejlepší film roku ověnčená Scorseseho Skrytá identita!! Celkově 80%. (28.02.2007)