Babel

Ińárritu ve své cestě mozaikami dospěl k vrcholu. Rád bych zde napsal, že vzal to nejlepší z Amores Perros a 21 gramů a spojil to dohromady, ale není tomu tak. Přesto je ale Babel režisérovým nejlepším počinem. Vyvaroval se trochu nešťastné nepřehlednosti ze svého předchozího filmu, všechny linie obdařil emocionální bohatostí a všechno smíchal tak, že jsem od první vteřiny víc jak dvě hodiny téměř nedýchal. A nebyl by to Ińárritu, kdyby v jeho filmu nebylo přítomno nějaké poselství, z Babelu tak téměř až křičí naléhává prosba o lidskost, solidaritu a pomoc, která v některých místech tlačí divákovi slzy do očí a jindy prostě jen mrazí. (27.02.2007)

Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. (29.01.2007)

Nedopečené. AGI se potřetí pouští na důvěrně osahanou půdu, přičem k úspěchu pomáhá - podobně jako Greengrassovi v případě paradodokumentárních rekonstrukcí - skutečnost, že tento styl filmu ovládá naprosto dokonale. Jenže z Babelu mnohem víc čouhá vykonstruovanost, s jakou jsou splétány čtyři linie na třech místech, a tak trochu samoúčelné uzlování při zesíleném předkládání humanistických hodnot. Z drastického sledování plačících lidí v mezních situacích se tentokrát trochu vytratil emocionální náboj, spíš jsem měl pocit, že sleduji tři zcela nesouvisející povídky, které si sice nesou jakous takous působivost, ale leckdy jim chybí pointa (Mexiko), anebo je brzdí dlouhé přešlapování na místě (Brad & Cate). Díky bohu že AGI je pořád audiovizuální mág - všechny montážní sekvence nastřižené čistě na hudbu jsou neuvěřitelně podmanivé a vytahují lehký kalkul na 70%. Mimochodem téma jazyk a globální věk zůstalo dle mého prakticky nedotčeno. Chyba! (20.02.2007)

Další film režiséra Alejandra "neumím natočit krátký film" Iñárritu se mi líbil. Babel je nepochybně lepší než režisérův novější film, ale pořád o něco slabší než jeho předchozí snímek. Režisér opět propojuje několik lidských osudů, tentokrát ti lidé nejsou ani na stejném kontinentu a přesto to ve většině času funguje tak, jak má. Je to silné, herci hrají skvěle a hudba je opravdu geniální. Nebudu hodnotit příběh od příběhu, napíšu jen, že nejméně mě bavil ten o dětech a mexické svatbě a nejvíce… japonský příběh. Přišlo mi, že hlavně tento příběh má potenciál pro vlastní celovečerní film, kdežto ostatní jsou zde použity do maxima. Opravdu, ujmout se toho někdo a natočit to s překrásnou a skvělou Rinko (opravdu jsem váhal, jestli ta herečka je sluchově postižená nebo jestli to tak dobře hraje) tak jsem v kině okamžitě. Jistě, když to vezmete kolem a kolem, každý z těchto příběhů by se dal ještě více rozvinout, ale jak jsem napsal, ten z Japonska působí jako ten, kterému by to slušelo nejvíc. Jinak snímek i přes svou stopáž nudí opravdu minimálně a já si jej někdy znovu určitě pustím. Do té doby zde nechám silných 80 %. (29.09.2012)

Babel pláva štýlovo po hladine, no nedokáže sa ponoriť. Obsah hlavných dvoch poviedok vyznieva do poloprázdna a tá tretia, hoci v sebe skrýva najväčší potenciál, si s nimi nemá čo povedať. Ak som dal 21 gramom štyri hviezdy, tu musím ostať pri troch. Pekný vizuál, skvelá atmosférická hudba a dobrí herci nie sú všetko. P.S.: Chieko mala skočiť. (28.02.2007)