Zodiac

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

Víc jak dvou a půl hodinové okouzlení z precizní filmařiny, od bezchybného navození atmosféry 60 - 70.let, pro které mám slabost, přes vynalézavým způsobem zinscenované Zodiacovy mordy, kde se Fincher až na jednu vyjímku vyhýbá explicitnímu násilí (a přesto mě při nich mrazilo jako už dlouho ne), až po požitek sledovat skvělé herce. A být výrobcem "nápojů pro štíhlou linii" s profesionální deformací, s radostí bych zvolal: "A nula procent klišé!!!". Bezesporu nejzábavnější "ukecaný" film za poslední roky a poklad pro všechny, u nichž je na prvním místě PŘÍBĚH a teprve pak efektní pozlátko, tak typické pro filmy poslední doby. A určitě zklamání pro ty, kteří mají v kriminálkách rádi vše "columbovsky" podáno jak na zlatém podnose. Herecky mě moc překvapil skvělý Mark Ruffalo, ale všechny tady válcuje Jake Gyllenhaal, jehož zapálená umanutá postava, hnána touhou "Potřebuju vědět, kdo to je.", je pro mě jednou z nejsympatičtějších filmových postav posledních let. A myslím, že nejlepší diváckou známkou pro tento nemainstreamově a na dnešní dobu odvážně vypravěčsky pojatý film je fakt, že po jeho skončení jsem dostal strašnou chuť přečíst si Graysmithovu knihu a dozvědět se více o fenoménu zvaném ´Zodiac´. Minimálně od dob Stoneova J.F.K. tady nebyl tak dobrý film s investigativní tematikou. Bravo, pane Fincher!!! PS: Je blbost srovnávat to se Sedm! Fincher natočil osobité dílo a nešlo mu o to stvořit nějaký depkoidní Seven-klon. (17.07.2007)

„Vy ho chytíte.“ – „Hovno, už o ňom nakrúcajú aj filmy.“ ZODIAC je takmer majstrovské dielo, ale to už zaváňa príliš vážnym braním filmov a tomu som sa vždy snažil vyhíbať. Takže inak. Zodiac naozaj žil, naozaj vraždil a možno jeho identitu napokon odhalili... ale asi nie. Davida Finchera mám rád napriek tomu, že niektoré jeho filmy (VOTRELEC 3, HRA) sú precenené, s heslom „forma je všetko“. ZODIAC je jeho zatiaľ najlepším filmom. Nie je to žiadny serial killer (ako SEDEM), je to technicky poslušná a kvalitná a inteligentná a štýlová a dokonca vtipná dráma o mužoch, ktorí zasvätili život niečomu, čo si vybralo daň a u niektorých si ju vyberá dodnes. Kino Považan 2007 (14.07.2007)

Dlouhý, ale ne rozvleklý. Konverzační, ale ne užvaněný. Fincher je génius, který nechává herce dvě a půl hodiny postávat před kamerou a bavit se na jediné téma. Bez jediného režijního excesu, pouze se stylovou atmosférou rozpětí 60. – 80. let a s velmi stroze nasmínaným Zodiacovým řáděním však po celou stopáž drží stálé tempo a divák má nakonec pocit, že největší akcí je kopírování šifrovaných dopisů či psaní Graysmithovi knihy. Vzhledem k předchozí tvorbě se jedná o otočku 180°, ale o to více dokazuje, že paleta režisérových schopností skýtá (do budoucna zvláště) ještě mnohá divácky příjemná překvapení. (21.07.2007)

Scénář: James Vanderbilt .. Víc než o násilných kriminálních činech je tento film o posedlosti z vyšetřování, o zničující touze spatřit tajemnou tvář Zodiaca (či jakéhokoliv vraha). David Fincher je tentokrát ve vizuálních hrátkách značně střídmý, byť je jeho rukopis a cit pro uhrančivou stylovost zřejmý i tak. Dobová atmosféra, mých oblíbených let sedmdesátých, dýchá z každého záběru a perfekcionalismus režijního vedení se s ní doslova snoubí. K hercům bez připomínek, casting je pestrý a výkony bez zádrhelů. Problémem byl pro mne vlastně jen obsah (resp. jen jeho část), který zaobírá celé, více než třicetileté vyšetřování a při neustálém skákání o hodiny, dny, týdny, měsíce, roky je trochu únavný a stereotypní. Když se totiž vraždí a odhalují dopisy, má to náboj a šmrnc. Když Jake „Graysmith“ Gylenhaal dohledává spojitosti pro svoji knihu osloví Fincher zručně budovaným napětím, plným nejistoty. Za rozvleklou a poměrně nezajímavou střední část policejního vyšetřování, které končí přešlapováním v kruhu, mezi vražděním (kterého je překvapivě málo) a finální psychologickou studii posedlostí, však nemohu jít na maximum. (07.06.2007)