Vlajky našich otců

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)

Clint Eastwood ukázal ,že vie aj Vojnovú tému.A zvládol ju celkom dobre.Akcie boli dobré a vizuálne dobré spracované ale malo to jeden háčik - vadilo my ,že to bolo strihané vojna/oslavy vojnových hrdinov.Keby bolo viac priestoru pre vojnu bola by to pecka.Ale nestalo sa.Nie že by ta súčasnosť kde oslavovali hrdinov bola zlá ale myslím ,že by bolo lepšie ukázať viac z vojny.Malo by to lepšiu atmosféru.Úvodná scéna vylodenia a koniec (posledné minútky pred titulkami) boli ale zvládnuté skvelo.Je to jeden s tých lepších vojnových filmov.Je s toho cítiť smútok a hlavne emócie. 80% - 4* (11.06.2010)

Precitlivelý dobráčisko Clint Eastwood zlyháva presne tam, kde sa dalo očakávať - v mäkkosti a naivite vojnových scén. Tie - aby boli v silnej protiváhe k monológu "Some of the things I saw done, things I did, they weren't things to be proud of", mali vzbudovať hrôzu a zdesenie, čo sa nedeje. A potom je tu na preskáčku druhá línia filmu, expozícia trojice vojakov do role diskutabilných hrdinov. Táto linka by - hoci v patetickej hanbe - prežila, no jej prepojenie s tou vojnovou zlyháva - pomalé a polopatické osvetľovanie myšlienky, ktorá je jasná po prvej polhodine, je čím ďalej neznesitelnejšie a posledných ultra-sentimentálnych 20 minút je už len testom, čo vydržíte. Pre Zástavy našich otcov neexistuje trefnejšie synonymum než *sračka*. Nie je to slabý film, je to nefungujúci a nevydarený film. (13.03.2007)

Předpřipraven zdejším hodnocením, nedělal jsem si žádné iluze a čekal na nejhorší. Možná právě proto nakonec uděluji solidní čtyři hvězdičky. Ano, film má pomalé tempo, jenže to k vybranému tématu výborně pasuje. Starosvětská Eastwoodova režie nikdy nenudí, ba naopak, překvapuje množstvím mimořádně zdařilých scén. Za všechny bych vyzdvihnul alespoň slézání do lodí po provazovém žebříku (kdy si uvědomíte nebezpečnost i jiných, než těch běžně prezentovaných válečných aspektů) a první vylodění na Iwo Jimě (kdy jsou nic netušící američtí vojáci sledováni „zakopanými“ Japonci jako nějakými hororovými stvůrami). ___ Strukturou vyprávění připomínají Vlajky uzavřený cyklus, možná dva propojené cykly, tedy osmičku. Scény ze začátku jsou zařazeny do smysluplného kontextu a dále rozvíjeny až ke konci. Paralelně sledujeme tři různé časové roviny, jimž bohužel není věnován rovnoměrný prostor. Při té první, válečné, bych uvítal více prostřihů do linie třetí, ze současnosti a naopak. Druhé linii, mapující cestu tří vojáků z oné proslavené fotografie, je věnován prostoru až příliš, přičemž jde o linii nejméně zajímavou (neustále omílá totéž). ___ Za velice mazaný tah z Eastwoodovy strany považuji posledních cca patnáct minut, věnovaných víceméně pouze nikterak výjimečným životům titulních „hrdinů“ – nádherná demonstrace toho, o čem se nás celý film snaží přesvědčit, totiž, že hrdinové jsou docela obyčejní lidé, které pro svůj život potřebují jiní docela obyčejní lidé. ___ Bitevní scény mají daleko k efektivnosti Zachraňte vojína Ryana, kamera je klidnější, zabírá pouze to podstatné, krev nestříká ze všech stran a tím působivější jsou občasné záblesky explicitního násilí (jako explozí urvaná hlava). ___ Obsazení vesměs neokoukaných tváří pak jistě nebylo snahou na zmíněné triky ušetřit, neznámým hercům spíše uvěříte odhodlané mladé kluky. Když procházeli územím, na kterém bych se v dané době a za daných podmínek sám dokázal leda tak připosraně krčit někde v zákopu, věřil jsem jim strach v jejich očích a okamžitě mi bylo jasné, že chtějí být jinde a s někým jiným. Krásná je nostalgická scéna s písní věnovanou jejich stále čekajícím dívkám. Patriotismus k americkému filmu z druhé světové války patří odnepaměti, způsob jeho podání zde je však poměrně originální. Neštval mě, naopak jsem byl v duchu rád za všechny ty lidi, kteří odhodlaně bojovali pro to, co považovali za správné a bez nichž by mnoho, dnes zcela obvyklých věcí nemuselo nikdy existovat. ___ Vlajky našich otců lze jen stěží označit za standardní americkou válečnou podívanou. Ať už pro jejich atypický přístup k pojmu „hrdinství“ (celý film možno označit za snahu o jeho definici), pro mnoho silných momentů či polodokumentární, nicméně nedokumentárně zábavný příběh jedné světově proslulé fotografie… je toho docela dost na film, který má v tuto chvíli na ČSFD hodnocení 63%. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Wormboy, castor, Indy, Martinius (14.09.2007)