Vlajky našich otců

Clint umí vyprávět velké příběhy, ale zde toho sentimentu a patosu bylo v závěrečná půlhodině i na můj vkus příliš. Přitom miluji Eastwoodův starosvětský filmový jazyk, kterému v dnešní uspěchané době už bohužel není moc přáno. I tak ale na filmu oceňuji to, že v Eastwoodově podání válka bolí, zatraceně bolí, ne jako v zidealizovaném podání ve filmech třeba s Johnem Waynem a příjemné bylo poznat osudy vojáků z legendární fotografie z Iwo Jimy, která v dobách, kdy americké vládě docházely peníze a lide ztráceli víru ve smysl celé válečné kampaně, pomohla dotáhnout válečný spor s Japonskem do vítězného konce. ´Dopisy´ přesto byly celkově o dost lepší, umělecky i výpovědně hodnotnější. (13.05.2008)

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)

Na úkor toho, že Clint Eastwood natočil dva filmy zároven v jednom roce jsou Vlajky našich otců úctyhodným výkonem i když Iwo Jima je ještě o stupen lepší. Akce se zde příliš neobjeví, spíše jen příběhy pár vojáků, které se dosti zmateně prolínají a střídají s minulostí (během války), minulostí (po válce) a přítomností (vyprávějící příběh) a právě proto je to tak dějově komplikované a přitom vcelku jednoduché. Celý film je dalo by se říci, hodně ukecaný, akce se zrodí pomálu, ale když už tak se většinou na bojišti kamera objeví, když někdo umírá. No a ze začátku je to hodně velká nuda, jenže pak se to trhá, vojáci přistanou na pláži samotného ostrova a vznikne bitevní vřava, ze které není návratu. Na to, že to má být příběh jedné fotografie, se tento film povedl. Ke konci je to sice hodně citově vypjaté a natahované, ale i tak na úkor toho, že se Američani po válce k oněm vojákům chovali hrozně a patriotismus čpěl ze všech stran, v tomto filmu se snaží jít trochu stranou, řekl bych zdařile. --- Jsi raněný synu? - Ne, pane - Dobyl jsi zákop plný Japonců holýma rukama? Přenechám ti svoje místo. Hrdino. Nemáš nějakou lepší báchorku? - Ne, pane. - To jsem rád. Protože do vánoc si na tebe už nikdo nevzpomene. (04.08.2007)

Nad otázkou, či je Eastwood lepší herec alebo režisér sa už dnes hádam nikto nepozastaví. Napriek tomu si myslím, že je to predsa len trošku slabší kúsok. Keďže Japonci natáčanie na Iwo Jime nepovolili, natáčalo sa na Islande a mnoho sa dotváralo počítačom. Triky sú skvelé, nerozoznate čo je realita a čo trik. Film sa snaží byť realistický a takmer všetko čo sa vo filme deje, sa v skutočnosti stalo. Najväčší problém filmu vidím v tom, že sa chcel venovať všetkému a akosi neostal čas na postavy a ich vzťahy. Vo filme hraje veľké množstvo hercov, ale žiadny z nich (ani R.Phillippe) nedostáva taký priestor, aby sme mohli hovoriť o nejakých hereckých výkonoch. Okrem hlavnej trojice sa toho o druhej trojici veľa nedozvieme. Preto keď Ira na hotelovej izbe vyplakáva za Mikom, ani to somnou nepohlo a scéna mi prišla trápna, pretože na to ich veľké priateľstvo nezostalo vo filme miesto. Dej rozprávaný pomocou spomienok a flashbackou mi v tomto prípade akosi nesedel.Bojové scény sú kvalitné, ale tvoria iba štvrtinu filmu, takže kto čaká vyslovene vojnový film bude zklamaný. Ako lekcia z histórie, fajn, ale na drámu ktorá vás dojme a chytí za srdce mu chýba kúsok duše.Napriek tomu film stojí za pozretie,ale nebude to pre každého. Bonusy na dvd sú kvalitné, otitulkované. Zaujímavý je dobový dokument a zmienka o tom,že Mike bol rodák z Československa.Na záver malá rada, pozrite si najprv bonusy a až tak film, budete mať väčší prehľad o postavách.60% (08.02.2009)

Zástavy našich otcov nemajú lineárny dej a sú rozčlenené do troch časových rovín. Prvá je zo súčasnosti (starý veterán spomínajúci na minulosť), ďalšia zaznamenáva boje na ostrove a posledná udalosti z amerického turné hrdinov. Problém ani tak nespočíva v tom, žeby takáto štruktúra bola nezrozumiteľná - je jednoducho rušivá. Eastwood zbytočne prerozprával nelineárny príbeh cez retrospektívy. Chýba akýkoľvek význam narúšania filmového rozprávania a prítomnosti prvej časovej roviny. Dôsledkom toho je, že film obsahuje niekoľko naozaj bezúčelných a tým aj nudných pasáží. (17.12.2012)