Parfém: Příběh vraha

.... a když ji otevřeli, nasytila okolní svět vůně dosud nepoznaného parfému. Vůně tak neskutečně jemná, že všichni v jeden okamžik uvěřili, že jsou v ráji. 13 esencí, ale tu třináctou nerozeznal nikdo.... Skvělé zpracování, neskutečně realisticky drsný úvod a neuvěřitelný útok na vaše smyslové vjemy v závěru. Film prodchnutý vůní, slavní herci v malých rolích a věrohodný B.Whishaw v roli démona. Výtečná hudba navozuje atmosféru opojné vůně a nutí vás přemýšlet, jaký je pach MRTVÉHO kamene. A jestli nejste uchyláci, můžete se jimi klidně stát. Jde jen o to, co by jste byli schopni obětovat pro tu nepřemožitelnou moc, lásku veškerého lidstva. ĎÁBEL VYKONAL MISTROVSKÉ DÍLO! Byl jsem svědkem Tome Tykwere! (23.06.2007)

Parfém musím rozebrat na dvě části. První z nich, zhruba dvouhodinová, vypráví většinu příběhu mladého muže s výjimečným čichem, který touží stvořit dokonalou vůni a pro svůj cíl je ochoten učinit cokoli. Díky netradičnímu námětu působí tato část neočichaně, prostředí vytváří patřičnou atmosféru a „hrdinovi“ jsem přál, aby se mu dílo podařilo. Před projekcí jsem se trochu obával delší stopáže, leč ačkoli mohl být film o nějakých 20 minut kratší, až na pár nudnějších momentů odsýpají první dvě hodinky vcelku svižně. Jen škoda, že v evropském filmu, jenž se odehrává ve Francii, mluví všichni anglicky. Summa summarum bych tuto větší část filmu hodnotil ****. Ovšem poté přijde poslední čtvrthodinka. Nečetl jsem předlohu, pročež netuším, zda se jí režisér držel i na konci (nejen dle zdejších ohlasů hádám, že ano), ale ať je tomu jakkoli, závěr vypadá spíše jako skeč Monty Pythonů (např. zabijácký vtip). Když porovnám finální dění se zbytkem filmu, myslím, že jsem dosud neviděl absurdnější zakončení. Kvůli němu jde hvězda dolů, nicméně chvíli jsem přemýšlel, zda neučinit absurdnosti za dost a nedat za něj naopak hvězdu navíc. (28.11.2006)

Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (21.07.2007)

// Nejdřív jsem byl znechucen. Hned na to se ten pocit zdvojnásobil. Poté jsem pocítil soucit. A poté hněv. Chvíli jsem váhal. Najednou mě přepadla zvědavost. A více zvědavosti. Pak přišla radost. Překvapení. Opět soucit. A znova jsem musel váhat - chápu nebo nechápu ? Nechápu. Ale dostalo mě to a zas a znova, a když se řekne filmová HUDBA - já řeknu PARFÉM! - 100% (17.10.2011)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)