Sólokapr

Jak se tak porozhlížím po zdejším hodnocení, je dosti rozdílné. Souhlasím s tím, že Woody Allen natočil větší skvosty. Konec konců, o tom, že jeho kariéra po tomto snímku nepujde strmě dolů nás bravurně přesvědčil kupříkladu loňskou Barcelonou. Sólokapr v mnohém připomíná Match Point. A nejen Scarlett, která je ve Hře osudu sexy, zatímco v kapříkoj krásná. Oba filmy spojuje podobná hudba, pozvolný tok děje a celková odlehčenost. Rád bych se vyhnul přímému srovnávání právě těchto dvou snímků, poněvadž bych patrně musel konstatovat, že Match Point mě zaujal více. Ovšem, díky velice rozumné metráži Sólokapra jsem se já osobně nenudil, kupodivu mi nevadila na oko bijící muskulatura Hugha Jackmana, a neurotická postava ztvárněná samotným Allenem mi (narozdíl od mnohých z vás) přišla sympatická. A to ve výsledku znamená, že se přidávám do klubu těch, kteří se zde nebojí Sólokaprovi spíše přidat, nežli ubrat. Howgh! :-) (28.12.2009)

Přemýšlím, čím to je, že Allenovi občasní diváci většinou Sólokapra berou jako příjemnou komedii, zatímco jeho pravidelnější publikum zůstává zklamané. Já zůstal někde na půli cesty. Žádná katastrofa se nekoná, naopak. Některé gagy fungují na jedničku a třeba právě Woody si pro svou hereckou rozlučku pro příštích pár let nemohl vybrat vděčnější part. V konkurenci desítek jeho dalších děl ale dojdu k neodvratnému zjištění, že jednotlivé složky příběhu už jsem viděl jinde a jinak. A lépe. Hlavně Scarlett se do role hlavního neurotika vůbec nehodí. Při hádkách s kouzelníkem jí sice pusa střílí parádně, ale nedostaví se ani osobní charisma a v první řadě ani chemie s jindy bezchybným Jackmanem. (31.05.2011)

Jako detektivka je nový snímek opravdu spíše starosvětsky roztomilý než strašidelný, ale stačí přijmout žánrová pravidla oddechové hříčky, aby se půldruhé hodiny v kině proměnilo v příjemný způsob zejména konverzační zábavy. Přemíru slov sice Allenově stylu nikdo neodpáře, nicméně rozhoduje, co a jak sdělují. A v obojím má Sólokapr co nabídnout. Bonmoty osobitého neurotika, zde salonního kouzelníka nadaného bezbřehou skepsí, který otravuje umolousanými karetními triky noblesní šlechtu stejně jako mrtvé na plavbě do podsvětí, mají nádech bezpečných známých vod. (06.06.2020)

Za Sólokapra musí Peter Jackson Woodyho Allena nenávidět, protože chystá film o duchovi, který ovlivňuje vyšetřování své vraždy a Sólokapr je o duchovi, který ovlivňuje vyšetřování séria vražd. Náhoda? Každopádně se mi tento příběh o studentce žurnalistiky, která pátrá po sériovém vrahovi s pomocí užvaněného kouzelníka, velice líbil. Překrásná Scarlett Johansson přejímá klasickou Allenovu roli, kdy hraje prostořekou neurotičku a samotný Allen hraje ,,překvapivě" prostořekého, starého neurotika. Obě postavy jsou si opravdu velice podobné a když se pak vydávají za otce s dcerou, tak jim nelze nevěřit. Hugh Jackson se svojí úlohou aristokrata vypořádal celkem slušně. Jen mě chvílemi štvalo, že jsou všechny postavy trochu přihlouplé, přece jen tam mohl vystupovat někdo chytřejší. Výběr hudby se Allenovi povedl. Stejně jako scény se smrtí. Musím uznat, že Londýn Allenovi zatím sluší. Jednu hvězdičku přidávám za Scarlett v plavkách:-) (30.07.2007)

Vloni zavítali do našich kin dokonce dva Allenové, (a)morální thriller z prostředí londýnské „high society“ Match Point a krimikomedie s fantastickými prvky – Sólokapr. Ani se nechce věřit, že oba dva filmy natočil ten samý režisér, mnozí diváci rozmlsáni výtečným Match Pointem budou Sólokaprem oprávněně zklamáni, ale pokud kapku slevíte ze svých očekávání, dostane se vám solidní porce allenovského humoru v docela fajn balení. Příběhová linie patří k těm ne zrovna nejrafinovanějším, ač vychází z pěkné myšlenky – novinář je pro pořádného sólokapra schopný prchnout smrtce před očima –, dále je rozvíjena předvídatelným způsobem a některé logické nedostatky jsou až zarážející. Není kupříkladu tak docela jasné, proč Waterman po celou dobu Sondře pomáhá, zvlášť při jeho prvotním, odmítavém postoji. Woody už je starší pán, možná trošku senilní, možná stižen alzheimerem, dialogy však stále píše na úrovni („Pocházíš z ortodoxní rodiny, přijali by mezi sebe masového vraha?“), jen je čím dál patrnější, že ty nejlepší tvůrčí roky má již za sebou. Sólokapr si hodně vypůjčuje z Prokletí žlutozeleného škorpióna (iluzionista-šarlatán, nesourodá detektivní dvojice), z Darebáčků (dva balíci se dostávají mezi snoby), z Alice (duchařská část) a mnohé výroky jakoby pouze parafrázovaly něco již dříve vyřčeného. Ani hercům neměl tento film příliš co nabídnout, Scarlett je krásná – i pod obroučkami brýlí (což však neznamená, že bez nich není mnohem krásnější) – a zčásti zde přebírá Allenův roztěkaný herecký styl, ten už ji ovšem tolik nesvědčí. Woodyho koktavost, neschopnost vyloudit byť jedinou napoprvé srozumitelnou větu mě místy skutečně iritovala, což píšu coby jeho již pár let oddaný fanoušek. A Hugh Jackman, který oba hlavní představitele přerůstá nejméně o hlavu a dvacet kilo svalové hmoty? Pouhá potěcha pro dívčí oko. Rád bych se vyhnul nějakému shrnujícímu hodnocení označujícímu Sólokapra buď za film dobrý nebo špatný, navzdory všem výtkám jsem se po celou dobu obstojně bavil, otázkou je, zda-li šlo o zábavu adekvátní současným schopnostem a možnostem Woodyho Allena. Pokud ano, je to smutné. S tím že tento manhattanský neurotik patří do starobince však stále odmítám souhlasit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Shadwell, castor, Vitason, Mahalik, Cimr, Martinius, pabelito (02.01.2007)