Rozpolcený

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)

Jsem z toho filmu mírně řečeno rozpolcený. Na jednu stranu drží Shyamalan silnou kartu v podobě Jamese McAvoye, který zde odehrává úžasný výkon. Povedené je to i řemeslně, na řadě míst se daří vytvářet temnou až zlou atmosféru, čemuž přispívá nelibozvučný zvukový doprovod a pěkná kamera. Na druhou stranu jsem se ale nějak (alespoň tedy při první projekci) nemohl při sledování přenést přes to, že celá mytologie stojící za příběhem mi přišla úplně debilní, čímž pádem na mě nemálo momentů působilo až směšně. Můj divácký zážitek se pak podobal jízdě na horské dráze - " fajn ... fajn ... fajn ... dost dobrý ... fajn .... ty jo, tak tohle bylo debilní ... fajn ... fajn ... ale ne ..." Když nad tou mytologií zpětně uvažuju, tak se mi možná nezdá až tak hloupá, jako při samotné projekci (nadhazuje to třeba nějaká zajímavá podobenství o víře a náboženství) - spíš se nyní klaním k tomu, že místy hapruje její podání. Prozatím ale zůstanu na třech hvězdičkách, byť náběhy na čtyřku tam jsou (opakované zhlédnutí možná pomůže). Předchozí The Visit mi každopádně sedlo víc, na druhou stranu na nízké úrovni Shyamalanových filmů mezi roky 2008 a 2013 Split není ani omylem. A na závěr spoileroidní PS: Je dost smutné, že první české recenze (ano, ta Fukova), když už musí být postavené na kompletních spoilerech, vyplývají z nepochopení filmu a nepozornosti, anebo jeho děj překrucují a přibarvují. Konkrétně například věty "V závěru filmu se do Kevinova sklepa dostane i jeho doktorka, která zná strašlivou pravdu: V Kevinovi se skrývá ještě 24. identita, která není lidská, ale je to nadpřirozené monstrum!" nebo "Během celého finále hrdinku nenapadne, že by mohla znovu říct Kevinovo plné jméno a tím ho znovu zneškodnit." jsou prostě a jednoduše čisté lži. Holt post-truth doba. Je jedno, že člověk argumentuje totálním bullshitem, hlavně že má silný názor a film strhá. EDIT: S týdenním odstupem čtvrtou hvězdu přihodím. Pořád se k tomu filmu vracím (v dobrém). V takovém případě je mi líto ho ohodnotit průměrně, byť ty výše vypsané výtky trvají. Jen se dojmově snížila jejich intenzita. (19.01.2017)

Velmi příjemné překvapení. O filmu jsem si nic nezjišťoval, absolutně nic nevěděl, dokonce i do jisté míry spoileroidní plakát jsem viděl až při cestě z kina. Možná jsem viděl trailer, ale už si ho nepamatuji a asi bych z něj stejně neodtušil, o čem film vlastně je..Stačil James McAvoy, který podle prvních ohlasů táhnul podle mnohých vyčpělého M. Night Shyamalana nahorů a já musím jen suše konstatovat, že zahrání tolika hereckých poloh ve filmu jsem ještě snad neviděl a jak jsem si osvědčil u McAvoyových menších, a nyní už nejspíš zapadlých filmů ,jako (krásné české názvy) Sviňák, Chceš pěstí? nebo Trans, vždycky to zahraje s grácií sobě vlastní. Jenže tady ho čekala práce ještě složitější, jíž může konkurovat snad jen Manifesto. Sice jsem se tentokrát nedokázal na film řádně naladit, ale jsem si celkem jistý, že napodruhé u mě Shyamalan zaboduje naplno, jelikož tyhle filmy mu jdou nejlíp a už by nikdy neměl dělat blockbustery (taky ho k nim nikdo už naštěstí nepustí). Jeho přízračné cameo nastiňuje, že camea dělá jen ve filmech, kterým věří a snad to bude blýskání na lepší časy. Celkovým pojetím asi fanoušky (před)loňského Room a 10 Cloverfield lane asi Rozpolcený ničím nepřekvapí, ale myslím, že fanoušci timhle subžánrem určitě neprohloupí. A u té poslední scény jsem měl úplně hubu dokořán. Takovej mindfuck jsem už dlouho nezažil. Dlouho jsem se rozmýšlel mezi 4-5*, ale ta poslední scéna paradoxně v kontrastu s širším povědomím přispěla ke snížení (kdo ví o co jde, asi pochopí)...8/10...[18.1.2017_ČSFD projekce_kino Atlas] (19.01.2017)

S Shyamalanovym návratom do prvej ligy to rozhodne nie je tak jednoznačné. Split ani zďaleka neťaží zo silného námetu, tak akoby mohol a až na finále mu chýbajú nielen o niečo vyhrotenejšie scény, ale celkovo i väčšia vizuálna atraktivita. Dlho tak v podstate plynie bez výraznejších prekvapení, či naozaj zapamätateľných momentov a to sa týka i prítomnej mysterióznej zložky. Stále ide o pomerne slušnú žánrovku s viacerými plnohodnotnými a dobre zahranými postavami, ktorú však na niečo viac dvíha až vynikajúca a ambiciózne pôsobiaca záverečná dvojminútovka. A i keď sa na prvý pohľad javí samoúčelne, na pokračovanie, respektíve uzavretie trilógie vnadí viac než efektívne. 70% (25.03.2017)

Mít v hlavě dvacet čtyři osobností, tedy dvacet tři, jelikož dvacátá čtvrtá je zvířecí bestie, které se perou o to, aby mohly zůstat ve Světle co nejdéle, není žádný med. A když se vám Horda v hlavě rozhádá a na Světlo se dostanou jen vybraní jedinci, pak už má prvotní osobnost na problémy zaděláno. Druhá část trilogie je ještě lepší než první - Vyvolený. Mysteriózní, hypnotické, magické. Po zhlédnutí všech tří částí najednou musím říci, že jsem na výsost spokojen a budu se k ní ještě rád vracet. (20.01.2019)