Rozpolcený

Shyamalan není zpět, ale je na dobré cestě. Další filadelfská historka jak pro Muldera se Scullyovou je odrežírována velmi jistou rukou, znepokojivá hudba se dere pod kůži, krev ztužující momenty střídají ty o něco slabší, nadpřirozený „hydeovský“ nádech i myšlenka „souznění“ zneužívaných jsou podány vcelku přesvědčivě a na závěr v bistru, jako jakýsi rozpustilý joke, cameový Willis i něco plácne o Rosickém.. Jde z toho cítit Hitchcock i Kainova výchova od De Palmy, země vzniku řeší kontroverzi způsobu vyobrazení duševně nemocných, já zase vidím náročnost práce psychiatra a tíhu odpovědnosti k pacientovi a jeho okolí při určování diagnózy a léčby. Rozpolcenost mezi třemi a čtyřmi hvězdami vyřešil fenomenální McAvoy. Od na jazyk si šlapajícího klučiny Hedwiga až po netvora cedícího krev mezi zuby si tu přesnou třetinu z 24 osobností proklatě dává. Žádné překvápko, už od Sviňáka vím, co dokáže.. (20.01.2017)

Muž unese před obchodním domem auto s třemi dívkami. Postupně poznáváme jeho alternativní osobnosti, které se proplétají a snaží se mezi sebou fungovat, dívky se bojí a nevědí, co přijde, divák je v očekávání a dobrá psycholožka (ne)rozpozná problém. V první polovině filmu nejde o horor, jako spíše o dobře vystavěné drama s problematičtějšími místy (chvíle pro smích diváka filmu dvakrát nepomáhají). Druhá polovina je však výrazne lepší a jde k výbornému konci, který se mi osobně velice líbí a film v mnohém zachraňuje. MNS zanechal svojí snahu vše v závěru otočit a tentokrát film spěje ke konci smysluplnému, který je divákovi většinu filmu příjemně odkrýván. Hlavně se mi líbí závěrečná pointa a (spoiler) trochu scifi koncept evoluce skrze (z našeho pohledu) psychický problém. Pomrkávání v bistru v závěru beru jen jako snahu připomenout, že ambice tvůrce jsou možná větší, než by se slušelo a vytváření Nightuniversa je vysoce neaktuální. Přesto film, který stojí za to vidět. PS: jako netradiční společenská kritika a oslava utrpení (které posiluje?) dobrý, ne? Viz příběh dívky, postoj vůči nemoci, atd.:) (20.01.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)

Vidím, že po tomto je "rozpolcených" mnoho užívateľov. Pridávam sa na stranu tých, ktorí nový "hit" od takmer mŕtveho, kedysi slávneho Shyamalana považujú za kus bezcennej sračky. Asi prvý krát sa nezhodnem ani s Malarkeym, ktorý mal pocit, že sleduje niečo výnimočné...Asi som bol myšlienkami niekde úplne inde, ale ten film ma za celý čas vôbec nezaujal, nevystrašil, nerozosmial, nepohoršil ani nešokoval. Malý šok som zažil iba z toho ako nevýrazný a nudný film sledujem. McAvoy zahral ok, ale mne je to fuk. Prečo hrať 22 postáv, keď vo filme prezentuje sotva 5-6?Je všetkým, ale vlastne nikým. A celá skurvená pointa mala byť v tom, že "ty si tiež iná"? Ako iná? To, že je divná, nám je jasné od začiatku, ale za celý film sa o nej nedozviem takmer nič. Po strele z brokovnice sa McAvoy smeje do zrkadla? Prečo z chorého človeka robiť supermana? Mal to byť film o chorom človeku alebo komiksová sračka? Nechápem to štedré hodnotenie, mnohých asi oslovilo herectvo McAvoya, ale toto predsa musí zvládnuť každý herec, to by logicky nemohol byť hercom. Už to nikdy nechcem vidieť. 30%. (31.12.2017)

Vítá vás Dennis, Barry, Patricia i Hedwig, tři studentky, jedna psychoterapeutka a M. Night Shyamalan, který podruhé za sebou dává vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. Loňský horor The Visit byl prostě slušným duchařským zářezem s výtečnou atmosférou. Tentokrát se blíží jistá bestie, která bude pro tři (nutno podotknout unesené) dívky znamenat krutý konec. Dennis a spol. jsou totiž jedna a tatáž osoba. James McAvoy tudíž představuje chlapíka s disociativní poruchou osobnosti. Mísí se v něm až třiadvacet identit a je radost ho sledovat. Nesmírně náročná role, až se divím, že k němu nezamířila alespoň nějaká herecká nominace. Horší je to s tvůrci, kteří úplně nedokáží udržet v napětí, dívky se z cely snaží docela naivně pláchnout (možnosti by v počtu tři proti rozhozenému vězniteli určitě byly), nijak zvlášť se o ně navíc nebojíme a Shyamalan tentokrát přepálil i délku. Pár scén bych dokázal postrádat, flashbacky vyznívají lehce do ztracena, klaustrofobický potenciál také zrovna nevyčerpáváme. Takže ve výsledku je tahle novinka spíš zajímavá, než nějak dechberoucí nebo mrazivá. Což je škoda. Berme to ovšem tak, že Shyamalan řemeslo pořád velmi solidně zvládá, látky si píše sám (což většina tvůrců nesvede) a netriviální nápady pořád tak nějak přicházejí. (14.02.2017)