Rocky Balboa

Snad nejsmutnější, nejpomalejší a nejsentimentálnější z celé ságy, s naprosto banální zápletkou a tunou nehorázných klišé. Přesto je zde klíčové jedno jediné slovo, proti kterému nic nezmůže ani hollywoodská tuctovost a klasická snaha vyždímat z diváka nějaké ty peníze pokud je to alespoň trochu možné - tím slovem je nostalgie. Jakkoli je hlavní hrdina okoukaný, stejně se mu nedá nefandit. A Stallone si zaťaté pěsti rozhodně zaslouží nejen za strhující a dojemnou scénu v mastně, za kterou bych mu v pomyslné kategorii nejlépe zahraná momentka roku s chutí udělil plešouna. Jeho pěsti jsou pořád stále silné a i když je finále hodně stříhané a krkolomné, je vcelku na co koukat. Potěší příjemné vedlejší role, vadí typická přeslazenost a do očí bijící jednoduchost, ale tvůrci z toho vytřískali co se dalo a legenda přece jen zkončila se ctí. (15.08.2007)

Čo mohlo dopadnúť ako Slyova prehra s jasným K.O. na všetkých úrovniach, nakoniec skončilo minimálne remízou, ba dokonca pre mňa aj výhrou na body (záleži, ako dôverne si tykáte s obsahom pojmu "nostalgia"). Najnovší Rocky vás neosloví ničím, čo by jeho predchodcovia už viackrát nezdôraznili - dokonca aj spomínaná rozdielnosť svetov, názorov a prístupov tu vždy bola, či už charakterizujúca alebo poplatná dobe. Túto dualitu podtrhávajú spracovaním aj povinné dve videoklipové sekvencie - tréning a preklenutie jednotlivých kôl v záverečnom dueli -> na jednej strane ústredná Contiho melódia dokáže stále spoľahlivo napumpovať adrenalín i do oldschool tréningu ako i samotného aktéra, na strane druhej strihačská exhibícia v spojení s obľúbenou kolorizáciou obrazu v záverečnom zápase viac upozorňuje sama na seba ako vťahuje do zápasu (oproti perfektne vygradovanému záverečnému kolu). Vo výsledku, ktorý je na prvý pohľad na nerozoznanie od prvého dielu, sa však kruh krásne uzavrel. Jednička bola o potrebe mať svoj sen, resp. cieľ, za ktorým sa oplatí ísť. Šestka ukazuje, čo robiť po naplnení svojho sna, resp. čo z neho zostáva. Ukazuje, že cieľ nie je statickým bodom v diaľke, ale už samotná cesta k nemu je jeho naplňovaním. A keď ho dosiahneš, cesta nekončí, ale pokračuje ďalej, len je už navyše lemovaná poznaním. Rocky 6 je tu rovnako pre divákov ako aj pre samotného Slya, ktorý do nasledujúceho výroku "But it ain't about how hard you hit... it's about how hard you can get hit, and keep moving forward... how much you can take, and keep moving forward" vložil pravdepodobne väčší kus svojho srdca než ním vytvorená fiktívna filmová postava. A tak to má byť. (22.12.2006)

"Já pořád žvaním a žvaním. Občas si dokonce myslím, že je pravda, co říkám. Ale pak se na sebe podívám a už si nejsem tak jistej." Když Šampión nemá špičkovýho soupeře, tak pozve do ringu stárnoucího restauratéra. Kdyby jím byl někdo jinej, než Rocky Balboa, tak by to asi nedávalo smysl, ale on to je Rocky. Trošku zvráskovatěl, zpomalil a zfilozofoval, ale nastavit obličej pěsti umí pořád dokonale. V ringu mě to s ním tradičně bavilo, ale mimo ring to byla samá charita, lítost a rodinný vztahy, což mě dokonale uspávalo. (25.01.2022)

Soundtrack Bill Conti: 1. Gonna Fly Now ,2. Eye of the Tiger - Survivor ,3. Going the Distance ,4. Living in America - James Brown ,5. Redemption ,6. Conquest ,7. Burning Heart - Survivor ,8. Alone in the Ring ,9. Overture ,10. Mickey ,11. Hearts on Fire - John Cafferty ,12. Rocky's Reward ,13. Adrian ,14. No Easy Way Out - John Tepper ,15. Fanfare for Rocky ,16. It's a Fight - Three 6 Mafia ,17. Gonna Fly Now, (18.06.2011)

Stejně jako postava ve filmu, ani Sly se nikdy nevzdal a přes kroucení hlavou řady oponentů ke vzniku dalšího pokračování natočil důstojné a upřímné rozloučení s legendárním outsiderem. Přímočaře a nostalgicky vypráví osudy stárnoucího Rockyho, který každé ráno za tónů sympatického soundtracku sype ptáčkům, krmí želvy a rozjímá u hrobu své milované Adriany. Vzpomíná, užívá si zaslouženého klidu, jeho nepřítelem nejsou upocení atleti v ringu, ale vlastní pocity a vzpomínky na doby minulé. Úvodní hodina příznivce série příjemně uspokojí; řada moudrých slov, které Rocky pronáší, pohladí. Stallone se ve „svých rolích“ chová naprosto suverénně a jednoznačně si pochybovačné diváky získává. Nikdo mu nevěřil, tady je odpověď. Nechybí mu nadhled (vzhledem k věku), hravost. Závěrečná půlhodina pak bohužel brnká na strunu modernějšímu (střihově bohatšímu) pojetí. Tréninková pasáž je vzhledem k předešlým dílům neuvěřitelně odbyta a během závěrečného zápasu se jen těžko slučují vizuálně ostré scény s předešlým poklidným, melancholickým dějem. Jedenašedesátiletý Sylvester Stallone to přesto dokázal a to se vztyčenou hlavou!! Nostalgie prostě dělá své!! (14.02.2007)