Rocky Balboa

70%. Rockyho užvaněné mentorování funguje, stejně jako uslzené nostalgické zacházení s "old stuff". Bohužel předčasným vrcholem je skvělá tréninková montáž, finální zápas těžce zaostává (přestylizvané záběry nejdou s digitálem moc do kupy, zvlášť když nesledujeme Lewise s Tysonem, ale obstarožního Slye a černým hubeňourem). Úkol ovšem splněn. (01.02.2007)

Hrdinovi který, byl na vrcholu a později jeho kvalita upadla do propadliště dějin byla díky Slyovi udělena pocta nejvyššího charakteru. Příběh o muži, který rád vzpomíná na staré časy a dalo by se říci, že mu to opravdu chybí se naskytne příležitost si naposled zabojovat. Ze začátku se děj vcelku vleče, ale dunivý a význačný hlas Slye nepřestane nudit, k tomu dialogy jsou dobře napsané a dávají Rockymu velký prostor. Později v druhé půlce se to slušně rozjede a závěrečný grandiózní a také poslední boj před Vašimi zraky započne a že to bude stát zato. Ze začátku se každý šestého dílu bál jaké bylo nakonec překvapení, že se z toho stalo tento příjemně nostalgický příběh o muži, který si v životě něco dokázal a věděl o tom a tak mohu potvrdit jen toto : Fighters fight (bojovníci bojují) (18.03.2007)

Rocky nám zestárnul, ale žije si celkem spokojený život, až na to, že je po smrti své ženy osamělý a syn se s ním nestýká, protože má pocit, že mu otcova sláva překáží. Jenže Rocky je bojovník a nehodlá to nechat jen tak. A navíc se mu stýská po boxu. Moc pěkný příběh až do toho zápasu na konci. Trochu mi vadilo, jak byl podán, protože Rockyho vlastně pořád jen mátili, aniž by něco podnikl on sám a zraněná ruka? Kde? (11.04.2007)

Senilne jednoduchý, ale príjemne úprimný a skromný malý film o zašlom boxeristovi, ktorý má stále čo povedať nielen tvrdými päsťami. Predohra filmu je trochu rozťahaná a vyvrcholenie naopak narýchlo odbité, no *nostalgia* má holt svoju neoddiskutovateľnú váhu sympatií, ktoré toho veľa vyžehlujú. Slyovi Stallonemu sa podarilo to isté, čo jeho hrdinovi - nezožal veľký comeback, no dôstojne sa obhájil. (02.02.2007)

„Neveril by si tomu, ale keď si sa narodil, zmestil si sa mi do dlane. Hovorieval som tvojej mame: ´Toto bude najlepší chalan na svete, takého frajera ešte svet nepoznal´. Rástol si ako z vody. Bolo nádherné sledovať ťa, každý deň bol sviatok. Potom prišiel čas, aby si sa postavil na vlastné nohy a odišiel do sveta. Ale niekde cestou si sa zmenil. Prestal si byť sám sebou. Dovolil si iným ľuďom, aby ti hovorili, že si nanič. A tak si začal hľadať niečo, na čo by si to hodil. Ako veľký tieň. Poviem ti niečo, čo už vieš. Svet nie je prechádzka ružovou záhradou. Je to tvrdé a kruté miesto a je úplne jedno, aký odolný si, pretože ak sa necháš, tak ťa hneď zrazí na kolená a už sa nepostavíš. Nikto nedáva také tvrdé rany, ako život. Nejde o to, aké tvrdé rany dávaš, ale aké tvrdé dokážeš prijať a pokračovať ďalej. Koľko si schopný vydržať a pokračovať napriek tomu ďalej. TAK sa vyhráva. Ak poznáš svoju cenu, choď si za svojim. Ale musíš prijímať rany a nie ukazovať prstom, že za tvoj neúspech môže on, ona, hocikto! To robia zbabelci a to ty nie si. Vždy ťa budem milovať. Nech sa stane hocičo. Si môj syn a moja krv. Si to najlepšie, čo ma kedy stretlo. Ale pokiaľ si nezačneš veriť, nebudeš žiť svoj život.“ (22.12.2007)