Štěstí na dosah

Film mi dal ránu, jak je skutečný. Není tu žádný hrdina. Je tu Chris Garden v podání Willa, kterému se prostě nikdy nedaří, není nijak talentovaný, má synka, kterého nechce už dále jen zklamávat. Chce peníze aby mu mohl dělat radost. Snadno uvěříte jejich vztahu ( protože je to skutečně jeho syn Jaden ), snadno uvěříte příběhu a vžijete se do něj, snadno uvěříte všemu co vám ukážou. Můžu říct, že Will Smith to zahrál opravdu skvěle. Jeden z nejlepších výkonů roku. (29.09.2007)

Tak jsem zhlédl zase další Muccinův snímek, ve kterém si pan režisér vlezl příběhu na záda, nechal ho plynout a zapomněl z nich slézt. Stejně jako tomu bylo ve snímku Sedm životů, i zde se nám v hlavní roli představil Will Smith, tady ale poněkud v opačné úloze a opět herecky kraluje, věřil jsem mu prakticky vše. Scéna ve 2/3 na zastávce se strojem času a dinosaury na mě ale byla už moc sentimentální. Netuším nakolik je příběh či scénář realitě se držící, pravdou ale je, že ve mě v tomto stylistickém podání nevyvolal takové pocity jaké jsem očekával, přesto je to ale dobré. 65% (21.12.2008)

Nikdy bych nečekal, že to napíši nebo řeknu, ale Will Smith zahrál skvěle. Tenhle film je vlastně takovej obrazovej materiál na větu "bojovat o štěstí se zatnutou pěstí /obrazně řečeno/". Myslím si, že každej kdo čte ty moje komentátorský blafy si už někdy prožil heslo "když se to sere tak se to sere všechno". někdy je to tak drsný, že spíše než štěstí je na dosah smrt, ovšem i tak by člověk měl hrdě zdvihnout prostředníček a začít znovu pochodovat za štěstím. Tenhle film je přesně o tom a to bohatě stačí jako důvod proč se mě líbil. (02.07.2007)

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)

Děkuju pekně za tak depresivní podívanou na Štědrý den! Celý film je pouze sledem scének na téma "vždycky může být hůř - a taky brzo bude". Will Smith hraje vcelku přirozeně chlapíka stíhaného všemi možnými drobnými i velkými pohromami, který to nikdy nevzdá (čekal jsem ještě nějakou zákeřnou chorobu na závěr), i v nuzných podmínkách se vzorně stará o svého synka a zároveň dře na své kariéře. Ach jo, jestli si tak někdo představuje umění... (24.12.2006)