Elementární částice

"Pravda je jako elementární částice, tu také nelze dál rozložit." ...Jestli si někdo myslí, že být štastný je úplnou samozřejmostí, tak Elementární částice ho vyvedou z omylu. Až na pár vtipných okamžiků jsem měla pocit, že sleduju jednu nekonečnou depku. Ale vydržela jsem to, protože pro Moritze Bleibtreu mám slabost a ten byl tady jako vždy vynikající! Nudistickej kemp se spirituálními kurzy. :-) (27.06.2014)

S knihou se to samozřejmě vůbec nedá srovnávat, to je jasné. Postavy nabraly jiných významů, než měly v knize. Hlavní postava Bruno - úchylný prasák, je ve filmu vykreslen tak ze 30% otřesnosti. V knize to je zcela „nechutnej, odpornej, nesympatickej hulvát-misogyn“, pokřivený svou matkou, která na něj v dětství "srala", ale ty jeho osobní zpovědi a průpovídky, kterými častuje všechny ženy, které se ocitnou v jeho zorném poli, z něj vlastně dělají skoro sympatickýho padoucha a jsou nesmírně (slabý slovo) vtipné. Jeho vnitřní monology - to je naprostá paráda. Chápu, že to se do filmu dost dobře narvat nedá a taky se to nepodařilo. Naproti tomu jeho bratr Michael, v knize poměrně klaďas, který trpí tím, že "nic necítí" - je ve filmu zase vykreslen "o mnoho sympatičtěji" - no a tím taky ztrácí na kráse. Ve filmu je mu věnováno poměrně málo prostoru –, ale ta postava je tak složitá, že se asi zfilmovat nedala a bylo snazší se zaměřit na mnohem větší hovado Bruna. A nakonec Annabelle - křehká, krásná bytost, která miluje "nesprávného", vypadá ve filmu pro změnu jako Tyrolačka. Ta mi vůbec nekorespondovala s knižní předlohou. Bizarnost postav, která dělá tuto knihu jedinečnou a úžasnou, se ve filmu skoro vytratila. A to nemluvím o upraveném konci filmu, kde to končí „tak nějak dobře“, kdežto v knize to jde celé rovnou do prdele. Ale... nutno říct, že zfilmovat Michela Houllebecqa je asi práce přetěžká, takže nakonec: kdo nečetl knihu, může být spokojen. Protože i tak je to film ojedinělý. (11.03.2010)

Narušenost, nevyrovnanost, rozpolocenost, syrovost, deprese, frustrace, zmatenost, touhy, sny, naděje, ideje, nenávist, láska, intimita.. To vše a další (ne nutně v daném pořadí) nabídnou Elementární částice a ještě obalené uvěřitelnými hereckými kreacemi. Stačí jen chtít, nebo respektive zkusit proniknout do hlubinnosti lidské duše. Po druhém zhlédnutí (Oko naslepo) jsem byla překvapena, jak sexuálně otevřený film je. Swingers party, spirituální tábor (vířivka), hippie komunita... (01.06.2008)

Možná že se v daleké či blízké budoucnosti opravdu podaří lásku a lidskou reprodukci zracionalizovat a vtěsnat do rovnice á la Heisenberg či Bohr, avšak do té doby jsme všichni odsouzeni řídit se naším nevědomím, a to hlavně sexuálním pudem - tentokráte á la Sigmund Freud. Ono libido je vskutku hlavním hybatelem motiv obou hlavních postav, i když u každé se projevuje jinak, a zdatně mu sekunduje ještě jiná známá psychiatrická poučka ve stylu "Povězte mi o své matce." Z následného kvasu vznikly dvě osobnosti, z jejichž porovnání se může zdát, že vítězí spíše rozumový a objektivní přístup k sexualitě bratra-vědce, než sexuální vášeň hraničící s posedlostí bratra-učitele. Dá se to však říci i po zhlédnutí závěrečných minut filmu? (12.04.2012)

Kdysi jsem si chtěl přečíst předlohu, ale nakonec jsem vzal zavděk filmem. Dvě hodiny ve světě Michela Houellebecqa mi přijdou až až, a četbou bych zase strávil několik dní. A možná bych zase začal uvažovat, jestli v něčem nemá pravdu. Tohle mi přijde jako dobrá adaptace, protože z ní autora pořád cítím. Pro běžného diváka to bude celkem soda, pro čtenáře Houellebecqova díla jen čajíček. (21.08.2012)