Aurore

„Jak říká Rousseau, ani chudoba, ani práce neomlouvá otce od krmení a vychovávání svých dětí.“ Problém ovšem nastane, když milovaný, zaneprázdněný tatínek přenechá stravování a výchovu potomků převážně jejich nevlastní matce…Film chvíli zdánlivě poklidně plyne, ale je prokládaný výstražnými signály. A divákovi je stále více jasné, že se to šťastně žijícím dětem už brzy pořádně zkomplikuje. A od chvíle, kdy si přiženěná sestřenice (která naprosto přesně víc co chce a jak toho dosáhnout) definitivně omotá kořist kolem prstu, začne peklo. V divákovi se stupňuje hněv vůči maceše, otci a zahořklému, apatickému knězi (stejně jako je mu na nic z alibistických obyvatel), stále víc se přitápí pod kotlem až k samotnému závěru…Při sledování se mi vybavil Americký zločin, ale přece jen je každý trochu jiný. Co však mají krom podobného tématu společné, jsou výborné herecké výkony obou trýzněných, zde Marianně Fortier věříte každé gesto, výraz v obličeji. Škoda trochu slabšího vizuálu a necitlivého střihu, ale celkově dám slušné 4*. (29.05.2022)

Týranie detí - už len slovné spojenie má v sebe niečo, z čoho vám prejde mráz po chrbte. Ako téma filmu zabezpečuje úspech dopredu. Informácia "podľa skutočnej udalosti" nepríjemný pocit len znásobuje. Aurore je rozkošné dievčatko vyrastajúce v milej rodine, idylka. Tá sa však rýchlo skončí slabým zdravím matky. Jej milujúci (a nadržaný) manžel si veľmi rýchlo nájde ženu, ktorá ju nahrádza ešte pred jej smrťou, ani nehľadá ďaleko. Macocha je totálny netvor a tu začína film pritláčať a desiť. Od prvého náznaku násilia vás nepríjemný pocit a úzkosť už neopustí. Samotný akt sa ani raz neodohráva priamo pred kamerami a predsa mi pri každom výkriku stiahlo hrdlo. Neviem, čo naposledy vo mne vyvolalo toľko emócií. Otec zdvíhajúci ruku na vlastnú, bezbrannú dcéru... Prizerajúce sa okolie mi zdvíhalo tlak najviac, dobre som si precvičila nevhodný slovník. Aurore má skutočne silnú myšlienku, no Luc Dionne, nechce sa mi ani veriť že toto bol jeho debut, ho dotiahol do príšerne skľúčujúcej dokonalosti hereckými výkonmi (malá slečna je výborná), hudbou a hlavne precíznou kamerou, ktorá fascinujúco schováva to najhoršie a dáva priestor iba výkrikom. Odzbrojujúci koniec mi zrejme nedá spať. (20.10.2016)

Co bylo horší příčinou, která umožnila té bezcitné ženské zrůdě napáchat tolik zla na bezbranných dětech ? Zatuchlé konvence, knězova pýcha a jeho nenaplněné ambice, manželova lhostejnost, počáteční neochota místních obyvatel zasáhnout? A jaké pohnutky řídily její činy - žárlivost, touha po penězích nebo snad pomatenost? Nevím, tohle je temná hlubina lidské psýchy, kterou jsem nikdy nechápala, nechápu a ani nikdy pochopit nechci. (14.09.2014)

Jezuskote, jen jsem zahlédl pár prvních zdejších komentářů a dospěl jsem k názoru, že jsem asi jiný živočišný druh. Nebo že podobné filmy nejsou určeny pro mě. Spousta přecitlivělých a neurotických dušiček se tu dojímá k slzám strašlivým filmovým utrpením té ubohé malé dívenky a ztrácí chuť žít na tomto krutém světě, zatímco já cynicky prskám a znechuceně zvracím z tohohle druhu černo-bílých, polopatických a šablonovitých pohádek o zlých macechách (samozřejmě podle skutečných událostí). K tomu karikatura tupého a surového otce, karikatura pokryteckého černoprdelníka a na světě je drama jako víno. Ale i černá sekce červené knihovny je furt červená knihovna. A červená knihovna se mi hnusí. Realita by mě jistě dojala, asi i k pomstychtivé zuřivosti přivedla, ale prvoplánově dojímavá televizní inscenace ani omylem. Jedna za zajímavou knězovu sebevraždu v závěru a do koše s tím. (15.01.2021)

Na to, že macocha nebola normálna, a že ľudia okolo zasiahli príliš neskoro, chcem rýchlo zabudnúť. Ale na to, že sa otec pod jej vplyvom zmenil na neskutočne odporné zviera, na to tak nejak stále myslím. A kňaz si veru nič iné nezaslúžil. Jediná, ktorá bola Aurore oporou bola jej vlastná sestra, ktorá ale nezmohla nič, len byť v tých ťažkých chvíľach pri nej. Sama bola len dieťa. Smutný príbeh. (15.03.2015)