Režie:
Luc DionneHudba:
Michel CussonHrají:
Serge Postigo, Rémy Girard, Catherine Faucher, Marianne Fortier, Sarah-Jeanne Labrosse, Stéphanie Lapointe, Yves Jacques, Luc Senay, Monique Spaziani (více)Obsahy(1)
Ide, žiaľ, o realitou inšpirovaný historický film, zachytávajúci hlavne roky 1909 až 1918. V rodine so štyrmi malými deťmi ochorie matka na tuberkulózu. Jej muž po tom, čo ju hospitalizujú, začne zomierajúcu manželku podvádzať s inou ženou. Keď ovdovie, aj s dotyčnou ostane žiť a 4 deti z prvého manželstva dostávajú macochu. Obzvlášť silnú antipatiu si macocha vybíja voči 9- resp. 10-ročnej Aurore. Dievčatko ju svojou pravdovravnosťou privádzalo do zúrivosti. Ani nie za rok prešla macocha od výčitiek k fackám a od faciek k sadistickému mučeniu. Neraz "výchovnou bitkou" voči svojej vlastnej dcére prispel aj otec, mimochodom kováč, ktorý ťažko pracoval, aby uživil rodinu. Až na zásah miestnych ľudí - lekára, ktorý spočiatku nepresvedčil miestneho kňaza o tom, že čo sa deje v dotyčnej rodine, je choré. Napokon úrady v Québecku zalarmoval lekár. Dievčatko na následky mučenia a podvýživy zomiera a otec s macochou sú po jej pohrebe zatknutí.
Film by mal byť prístupný až od 15 rokov. Obzvlášť údesné sú scény, keď dieťa už psychicky ani fyzicky nevládze znášať teror doma a sadne si na koľajnice, aby ho prešiel vlak. Film, ktorý okrem toho, že je pamiatkou na Auroru a cca 100 000 000 iných týraných detí po svete, predstavuje aj desivé svedectvo o stave občianskej spoločnosti v Kanade na začiatku 20. storočia.
(Surja)
Recenze (53)
Už z úvodných poznámok k filmu si aj človek, ktorý film nevidel, môže utvoriť rámcový názor naň. Film k silnému príbehu ničím zvlášť neprispel, ale ani ho neznehodnotil. Podaril sa aj casting, i keď niekto v ňom môže vidieť čiernobiele ladenie. Neviem, kde sa v ľuďoch berie tá krutosť a u okolia nevšímavosť spojená s predstavou, že problém vyrieši niekto iný. Zaujala ma úloha kňaza traumatizovaného tým, že sa nedostal do Vatikánu. Ale najodpornejšiu postavu vidím v Aurorinom otcovi, ktorý si po tom všetkom čo vykonal aj nevykonal, odsedel z doživotného trestu iba päť rokov a to, že po prepustení vypisoval zamilované listy svojej manželke svedčí o slepote spravodlivosti v tom najhoršom slova zmysle. ()
Dal bych možná víc, ale to bych si nesměl já vůl, přečíst obsah, který je vlastně jeden velký spoiler. Autora bych nechal klečet v koutě aspoň dvě hodiny, protože mě vlastně ochudil o celý děj, který, ať je sebelíp zpracován, nemůže být v mém případě oceneň známkou nejvyšší, bohužel. Snad někdy jindy, slibuju, že už žádné podobné obsahy nikdy číst nebudu, protože jinak tenhle, silný, smutný a dojemný příběh nemá skoro žádnou chybu. ()
Co bylo horší příčinou, která umožnila té bezcitné ženské zrůdě napáchat tolik zla na bezbranných dětech ? Zatuchlé konvence, knězova pýcha a jeho nenaplněné ambice, manželova lhostejnost, počáteční neochota místních obyvatel zasáhnout? A jaké pohnutky řídily její činy - žárlivost, touha po penězích nebo snad pomatenost? Nevím, tohle je temná hlubina lidské psýchy, kterou jsem nikdy nechápala, nechápu a ani nikdy pochopit nechci. ()
„Máma není mrtvá, ale ty se chováš, jakoby byla!“ Ona, on, čtyři děti a tuberkulóza. Doufal, že s příchodem jara se její stav zlepší. Nepřízni osudu čelí po svém, zatímco ona je v nemocnici, on si domů nastěhuje ženu zesnulého bratrance, které pro TO dal bůh zálibu. Přitom jeho žena ji nikdy neměla ráda: už jen proto, že jí vždy šlo jen o peníze, syna měla zavírat ve stodole a obecně skrze chování k jejím dětem kolovala spousta nelichotivých historek. Macecha se zaměří hlavně na Auroru, která ji připomíná umírající Marie-Anne a která nejde pro pravdivou poznámku daleko. Ovšem i podle Voltairea má prý „rákoska vyhnat pošetilost z dětských srdcí.“ Smutné, silné, mrazivé. Zločin proti lidskosti v plné polní. A rozhodně s tím nic nenadělá ani kadidlem páchnoucí kněz. ()
Jezuskote, jen jsem zahlédl pár prvních zdejších komentářů a dospěl jsem k názoru, že jsem asi jiný živočišný druh. Nebo že podobné filmy nejsou určeny pro mě. Spousta přecitlivělých a neurotických dušiček se tu dojímá k slzám strašlivým filmovým utrpením té ubohé malé dívenky a ztrácí chuť žít na tomto krutém světě, zatímco já cynicky prskám a znechuceně zvracím z tohohle druhu černo-bílých, polopatických a šablonovitých pohádek o zlých macechách (samozřejmě podle skutečných událostí). K tomu karikatura tupého a surového otce, karikatura pokryteckého černoprdelníka a na světě je drama jako víno. Ale i černá sekce červené knihovny je furt červená knihovna. A červená knihovna se mi hnusí. Realita by mě jistě dojala, asi i k pomstychtivé zuřivosti přivedla, ale prvoplánově dojímavá televizní inscenace ani omylem. Jedna za zajímavou knězovu sebevraždu v závěru a do koše s tím. ()
Galerie (18)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (6)
- Marie-Anne Houde byla odsouzena k trestu smrti. Soudce povolil odklad několik měsíců do její popravy, aby mohla porodit dítě, které nosila a starat se o něj během prvních měsíců. Marie-Anne Houde porodila dvě děti, chlapce a dívku. Narození dvojčat vzbudilo ve veřejnosti pocit soucitu, což vedlo k vytvoření kampaně pro omilostnění. Dva dny před datem popravy byl rozsudek smrti změněn na doživotní vězení. (Macik1982)
- Snímka bol natočená podľa skutočného príbehu, ktorý sa odohral na začiatku 20. storočia vo kanadskom Quebecu. (Durexon)
- Natáčelo se od 15. října 2004 do 9. února 2005 v Kanadě. (Varan)
Reklama