Sunshine

Vždycky, když se dívám na podobné audiovizuální orgie s mizivým příběhem, mám pocit, jako kdyby si po úžasné předehře partner odskočil pro kondomy a už se nikdy nevrátil, takže v druhé poněkud horizontálně událostní polovině jsme se s drahou polovicí věnovali vlastním horizontálním událostem. Nechci domýšlet, jak bychom to řešili, vidět to v kině. (13.04.2012)

Osm lidí cestuje ke Slunci a vinou nešťastných a podivných příhod je jejich počet postupně redukován. Co je milé – z větší části nejde o děsuplnou vyvražďovačku á la Vetřelec nebo Horizont událostí (k němuž finále hodně inklinuje). Jednotliví členové posádky umírají víceméně pravděpodobným způsobem a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se nějaká vesmírná loď shodou nešťastných příhod musela jednou potýkat s řešením problému „je nás sedm, máme kyslík pro čtyři“. Sunshine podobně jako 2001: Vesmírná odysea balancuje mezi pravděpodobným sci-fi a méně pravděpodobným sci-fi. Méně pravděpodobné scény jsou zde však explicitnější a svým způsobem znemožňují jinou nežli režisérem nabízenou interpretaci. I díky tomu lze mluvit o multižánrovém snímku, konkrétně o akčním hororu vklíněném do pseudometaforického sci-fi, jež v sobě zahrnuje také několik téměř dojemných momentů hraničících s ekologickou agitací (važme si každého zeleného výhonku). Danny Boyle mezi jednotlivými žánry nebruslí s lehkostí mistra, film přesto nepostrádá silnou atmosféru, drží pohromadě a v několika okamžicích bere i ten neustále zatajovaný dech. To když se Boylemu podaří skloubit luxusní vizuální stránku s velkolepým hudebním doprovodem Johna Murphyho. Design vesmírné lodi nebo zlatého protislunečního skafandru je na hranici praktičnosti a efektnosti. Totéž platí o chování postav, které by občas mohlo být logičtější, ale ztratilo by tím na divácké přitažlivosti. Film je tak po celou dobu zábavný a jen zřídkakdy hloupý, nebo lépe řečeno jen zřídkakdy překročí hranici akceptovatelného. Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. Danny Boyle se po sérii lehko zapomenutelných pokusů o cosi (Millions, Pláž, Extra život) doslova a do písmene vrací na výsluní. 85% Zajímavé komentáře: Renton, Dan9K, Ender66, Weirdman, Martinius, dawydx (28.08.2007)

Slnko umiera! Film so zaujímavou myšlienkou, ktorú som zatial ešte v žiadnom filme nepostrehol (a to sme tu už mali množstvo filmov o hrozbe meteoritov, silných búrok, obrovských vĺn, všemožných foriem emzákov, sopiek či zemetrasení). Tento však nespadá do kategórie katastrofických orieškov, ale je to poriadny sci-fi orech. Konečne nemá režisér za potrebné ukazovať počas filmu situáciu na našej planéte. Všemožné citové výlevy rodín, partneriek a partnerov hlavných hrdinov, či dokonca politikov a hláv štátu (hlavne tej makovej americkej) mi už lezú krkom. Dej sa odohráva len a len mimo našej modrej gule (ten jeden moment nepočítam). Film má originálnu a aj dobrú myšlienku, atraktívnu výpravu, schopných hercov a aj hustú atmosféru. Lenže v poslednej štvrtine filmu nastáva veľmi zvláštny zvrat, ktorý nie je poriadne vysvetlený a robí z inak inteligentnej dejovej postupnosti niečo nedotiahnuté a hlúpe. Film, ktorý sa po celý čas tiahne v pomalom no veľkolepom tempe odrazu preradí z dvojky rovno do päťky a spôsobuje to mierny zmätok. Veľa vecí je vysvetlených len skratkovito, neúplne alebo vysvetlené niesu vôbec. Právie tieto veci film strhávajú a nerobia z neho dokonalé dielo. Dokonalých filmov však veľa nie je, dobrých je oveľa viacej a do tejto ligy aj napriek pár neduhom tento film patrí. Jeho vizuál je aj napriek malému rozpočtu podmanivý a z obrazu priamo vyžaruje spaľujúca horkosť slnka. Pri scénach so slnkom odporúčam pohár plný ľadu a slnečné okuliare. Hudba je neskutočne krásna a hlavne skladba The Surface Of The Sun je neuveriteľná. Je povznášajúca a jej tóny mi spôsobujú husiu kožu. Jedna z najkrajších melódií, aké som počul. Takže ak sa raz prebudíte a bude neobvykle krásny deň, budete vedieť, že sme to dokázali Niektoré momenty vo filme sú také silné, že si ich ešte párkrát určite pozriem. Dobrý film. 80% (18.04.2008)

Centrum naší sluneční soustavy začíná povážlivě chřadnout (že by odpojení šťávy ČEZem za neplacení faktur?) a obyvatelé Země jsou nuceni na svou záchranu vyslat kosmickou loď - nepříliš optimisticky pojmenovanou po historicky první oběti leteckého neštěstí.. Tradiční zápletka, řeklo by se. Na filozofické sci-fi moc povrchní, na béčkový vesmírný survival příliš složité, ale to by Boyle nesměl šlapat ve vizuálních stopách, co po sobě zanechal krajan Ridley Scott (Blade Runner, Alien), přidat famózní zvukovou složku a navrch obsadit mé oblíbence - starého známého z Posledního samuraje H.Sanadu a novozélanďana C.Curtise. Je nad slunce jasné, že vzhledem k počtu proměnných záchranného plánu, bychom se v reálném světě mohli všichni leda tak chytnout za ruce a s pohledem k obloze si sborově střihnout:„Let the sunshine / Let the sunshine is / The sunshine is..“ (06.08.2009)

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)