Hudbu složil, slova napsal

Hugh Grant a Drew Barrymore jsou skvělí, ale se scénářem je to podstatně horší. Situace, do kterých jsou naši hrdinové vrženi, jsou dost extrémní a úplně nepravděpodobné. Rovněž popová princezna a idol teenagerů Cora Corman, kterou hrála Haley Bennett, se nepovedla. Vychází mně z toho průměrný a mírně zdlouhavý film. (28.03.2010)

Film otevírá úchvatně příšerný klip k stejně neodolatelně příšerné písni Lup! Srdce vejpůl mám, se kterou v 80's Alexova skupina PoP válcovala žebříčky. Nechybějí mrkváče, umělohmotné bicí a stejně umělohmotné zdravotní sestřičky, naivňoučký text, chytlavá melodie a víra, že doba Wham a Duran Duran bude trvat věčně. Jenže uplyne dvacetiletí, Alexovy fanynky odrostou a někdejší star sklízí úspěchy jen na poutích, abiturientských večírcích maturantů a festivalech sklizně jablek. Hitparády teď místo něj válcují sladké dračice střihu Britney Spears. Jednou z nich je Cora, rozmazlené popové dítě mixující nezaměnitelným stylem východní filozofii se sexy tanečky. Právě ta osloví Alexe s nabídkou duetu pro nové album. Nechybějí pochopitelně typové figury jako protřelý Alexův manažer či Sophiina hysterická sestra, která je čistě shodou okolností vášnivou Alexovou fanynkou. Jen je třeba překonat pár traumat z minulosti a naplnit vděčné schéma "řekni to písní". A pak před závěrem připravit kapesníky. Romantickým komediím ale nelze vyčítat naplňování romantických schémat, pokud to nedělají mechanicky, ale s espritem a dobrými herci. Popový motiv k tomu nabízí i řadu zábavných momentů, kdy je Hugh Grant konfrontován se záblesky někdejší hvězdné kariéry.  Vděčný showbusiness vnáší do filmu také scenáristickou svěžest Ale třeba Cořino prozpěvování "Toužím po Buddhově potěšení, o šanti, šanti" a její umanuté zanícení pro východní filozofii připomíná newageové šílenství řady skutečných hvězd - a debutující Haley Bennettové se v této roli daří výborně. I v těchto pasážích je Grant skvělý, třeba při sarkastickém hláškování, když Cořinu produkci označí jako buddhismus v tangách. Dokonce se mu daří i při zpěvu. Horší je to s Drew Barrymoreovou jako Sophií, působí sympaticky, ale její trauma z minulosti je tu jaksi navíc. A hlavně jejich vztahu s Alexem naprosto chybí energie i sex appeal, což se projevuje třeba při úmorně dlouhé pasáži, v níž skládají svou píseň. Ani to společné probuzení pod klavírem se jim moc nedá věřit. Stejně tak komedie Hudbu složil, slova napsal a její hrdinové občas postrádají energii a sex appeal a někdy naplňují očekávání až příliš okatě; všechno je o několik stupňů třeskutější než ve starší a skvělé Grantově komedii Notting Hill. Ale pak přijde proklatě romantické finále, které má kouzlo i vtipnou zápletku. A nové generace divaček mohou směle a bez zardění volat: Lup! Srdce vejpůl mám. (14.06.2020)

Nejlepší je hned první scéna. Báječná parodie na popové kapely z přelomu osmdesátých a devadesátých let! Pak se sice sem tam trocha humoru vynoří (třeba texty současné popové hvězdy), ale jinak je to jen mlácení prázdné slámy. Pokud se zrovna neodehrává nějaké hudební číslo, je to nuda. Kupodivu ani Haley Bennett mě nijak nebrala, což přece bývá u popových hvězd hlavní (a většinou i jediná) zbraň. (11.02.2011)

Hudební komedie, na které je nejlepší soundtrack, nebo tedy hudba znějící ve filmu, což vlastně splňuje účel právého hudebně založeného filmu, protože to co autoři dokázali v tomto filmu vyloudit je neskutečná pravda. Pravda o boybandech, mezi které se řadí tolik kapel, že není těžké vyjmenovat z partesu alespoň deset takových. Jinak se na to nechá vcelku příjemně koukat a když to má tak příjemnou muziku, vcelku nezávazně a příjemně to také uplyne až do samotného, očekávané závěru, který dozajista potěší. (25.12.2007)

Grantova nejlepší necurtisovská romantika. Příběh dvou zraněných a zablokovaných tvůrčích duší, které si navzájem pomohou najít cestu zpět k tvorbě, samozřejmě se přitom zamilují a tvorba mezi ně i vstoupí a nakonec si skrz ni vyznají lásku, má pro mě zvláštní kouzlo právě ve sledování spolupráce dvou umělců, kteří se potřebují navzájem. Grant opět hraje Granta, Barrymore je rozkošná, písničky skvělé a k tomu vtipné vedlejší postavy a narážky na minulou i současnou světovou hudební scénu. To nízké hodnocení tady nechápu - asi koupím CSFD a rozpustím ji. (17.08.2007)