Máj

Film Máj by uspěl spíše jako videoklip k písni od Supportů. To co v Máji vidím, je několik klipů pospojovaných k sobě. Brabec opakuje motiv procesí, poetické vstupy (které tu však má nehodící se Tříska), zpomalené záběry, ale netěží z toho tolik, jako v Kytici. Ani hudební doprovod (i když nezní vůbec špatně) do filmu pasuje jako hřebík do luku, dále nemotorný výkon představitelky Jarmily (i když pečlivě nalíčené). Jedno ženské tělo pro dva muže je problém. Jarmila ale nebudí pražádné sympatie, protože evidentně si ráda užívá s oběma. Bohužel tady se stala chyba, scénárista Jarmile zapomněl napsat nějakou tu repliku, kterou by nám osvětlila, co cítí (nebo jestli aspoň něco cítí). Buď se jen tak usmívá, nebo klopí zrak, nebo se snaží pózovat, jakoby ji fotili na titulní stranu časopisu Maxim. Já vím, v Máchově díla Jarmila taky nemluví, tak pokud je to záměr, pak herecký výkon Sandry Lehnertové je o to horší, protože výrazově nám neřekne nic konkrétního. Je mi líto, že tak očekávaný počin dopadl průměrně...a ten přesexualizovaný akcent, který by mohl působit dráždivě, má na svědomí leda zjištění, že Jarmila je veselá v rozkroku. Nechci být až moc kritický, Máj má jedno pozitivum (a nemyslím tím Jarmilu H. I. V. pozitiv), a sice diametrální odlišnost od českých hořko-dramatických-poloúsměvných filmů, toho si cením a je mi jedno, jak velký je Máj podle vás kýč. Máj je zfilmovaná báseň, uvědomte si to. Při čtení básní je každá fantazie povolená, od toho tu jsou. Přesto lépe hodnotit nemohu, nebylo by to fér. (03.11.2008)

Obsahově vyprázdněné záběry podkreslené reklamně znějící hudbou. Tomuhle kýčovitému videoklipu nelze říkat literární adaptace, snad jen ,,natočeno volně na motivy"... Filmový melodram postavený proti vlastnímu duchu literárního romantismu, potažmo subjektivnímu máchovskému byronismu. F. A. Brabec ztratil soudnost, Karel Hynek Mácha zase svoji uměleckou poctivost, nad tímhle ,,poetickým" filmem by si hrubě odplivl (neudělal-li by něco mnohem horšího)... (01.03.2009)

Veľmi som sa toho bál, nakoľko české umelecké filmy väčšinou neprehĺtnem. A aj keď sa tu nedeje nič výnimočné, každý jeden kamerový záber bol tak nádherný, tak dokonale vyfarbený a nastavený, že z toho radšej mali urobiť videoklip do MTV. Kat zahral svoju rolu fakt skvelo, a ajkeď sa všade tváril rovnako, pôsobilo to vieruhodne. (Niečo podobné ako celá filmografia Keanu Reevesa :) (15.12.2008)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)

Slušné řemeslo, které - ve srovnání s literární předlohou - sice nic nepovzneslo, ale také nepokazilo. Brabcovi se podařilo stoprocentní řemeslné - místy i umělecké - převedení máchovské snovosti do filmové řeči. Řeči více kopírující než inspirující a dále posouvající. Neherci Stropnický (jako publicista je rozhodně výrazně lepší) a Lehnertová naplnili ideál krásy máchovských hrdinů. To, že mluví minimálně, případně vůbec ne, je věci v daném případě rozhodně na prospěch. Zůstává otázkou, zda by scénáři při ztvárňování tohoto lyrickoepického eposu prospělo více epičnosti - i špičkoví herci jako Divíšková, Kukura nebo Přeučil nemají v podstatě co hrát, pokud nevezmeme na milost Brabcův vývod o upřednostnění mimiky před slovním projevem. Loupežnická tlupa je poměrně věrným výrazem převládajícího konzumistického stylu soudobé mladé generace; k tomu hudba skupiny jako Support Lesbiens nesporně patří. Srovnáme-li výsledný obraz s tzv. moderním režijním divadelním pojetím shakespearovských her, nevychází Brabec z tohoto srovnání nijak beznadějně. Podobně - a ještě výrazněji - jako v případě skutečného uměleckého krachu, kterým je relativně nedávno do distribuce uvedené zfilmování Smetanovy LIBUŠE (neklame-li mne paměť). Uznávám, že MÁJ lze pojednat i lépe. Ale kde, jak a kým? (04.12.2012)