Keith

Jako žánrovka cílená přeci jen na mladší publikum než je má maličkost - dobré. Jako čerstvý vítr do plachet romanticko-dramatických komedií (nebo romanticko-komediálních dramat?) obstojí. Hudba velmi příjemná. Herci neokoukaní a zajímaví. Přesto mne Keith minul poměrně velkým obloukem. Mám odpor k americkému stylu života, kdy v popředí veškerého zájmu stojí kariéra (škola) a pak jasná a pohodlná vyhlídka důchodu. Během toho proběhne nějaká ta reprodukce a člověk udělal vše, co ve svém životě udělat měl. Hlavní hrdinka je ovšem ztělesněním takového přístupu. Ano, vím, film se proti podobnému chování poměrně ostře vymezuje, ovšem vymezuje se neuvěřitelně, absurdně a stejně pohádkově, jako je pohádková ona idea fungujícího života. Pokud do světa mladé, ambiciózní, krásné, šikovné, a bůh ví jaké ještě, dívky vstoupí podivný loser, tak nečekejte zázraky. Ty se bohužel na plátně dějí a dějí se dosti nárazově a neuvěřitelně. Scénář se nevyhýbá řadě klišé a pracuje s nimi neuměle, prvoplánově a dík jejich užití působí veškerý děj jaksi šroubovaně. Proto jsem nebyl schopen si Keitha užít, ač příslib zde byl. (02.01.2010)

Tak na tenhle film jsem se hodně těšil. Romantické drama odehrávající se na střední škole, to je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších filmových kombinací, a tak jsem při první příležitosti toto drama s nádechem romantiky s velkými očekáváními zhlédl. A k mému ohromnému překvapení film dokázal má očekávání do posledního puntíku splnit. Velký sympaťák, ale zároveň tak trochu flákač jménem Keith se rozhodne svést jednu z nejoblíbenějších holek na škole a zároveň premiantku Natalii. Ovšem Keith je tajemný a Natalii o sobě neřekne všechno. To je úžasný námět, který zde dokonale fungoval a který snad ani nikterak lépe natočit nešlo. Já jsem celý film sledoval s velkou zvědavostí a konec jsem raději ani nepředvídal, protože to prostě předvídat nešlo. Možná někdo bystřejší odhlail konec se značným předstihem, já však tedy rozhodně ne. Filmu také pomáhají k dokonalosti vynikající herecké výkony, především tedy Jesseho McCartneyho, který dokázal, že umí velmi dobře zahrát vážnou úlohu, ale také Elizabeth Harnois zahrála svou roli naprosto dokonale a celkově se tedy jedná o jedno z těch nejvydařenějších romantických dramat ze školního prostředí (které se však většinu času ve škole neodehrává) a zároveň o jeden z těch nezapomenutelných filmů. Proto mi nedělá problém s čistým svědomím a bez zaváhání udělit maximální hodnocení v podobě pěti hvězdiček. A uděluji je opravdu velice rád, protože nic nepotěší více nežli splněná očekávání. (21.07.2009)

Kdybych z modré letní oblohy vzal slunce a namaloval tam limonádu, tak to sice bude originální, ale nic to nezmění na faktu, že je to blbost. To, že tohle je jiný než zbytek teens filmů neznamená, že tomu dám automaticky nadprůměr. Nedramatický, nehumorný, nic nového nepřínášející příběh, který je otravný jak masařka na hajzlu. (26.07.2009)

Úplnou náhodou jsem narazila na tento nenápadný snímek plný klišé, které však bylo naservírováno úplně jinou formou. Byť konec tolik nepřekvapí, ale opět si pohrává s naší emoční stránkou, hlavním herci v celém průběhu filmu předváděli něco neotřelého, se zaujetím pozorovatelného, prostě úplná odbočka. (14.07.2009)

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)